Ne náhodou byl v polovině první fáze soutěže odvolán kouč Lukáš Fišer, přestože za sebou měl skoro dva a půl roku úspěšné práce. Na jeho místo nastoupil zkušený ligista Vlastimil Calta a k němu po devátém kole přibyl šéftrenér Dalibor Matouš.

„Ten apel na nejvyšší pohotovost se naštěstí neminul účinkem,“ ohlédl se po posledním duelu 30. kola s Hazlovem Matouš – s tím, že mužstvo podzimní účet navýšilo dvojnásobně na 39 bodů, které k setrvání v soutěži postačily.

Nestalo by se tak asi, kdyby tým v zimní pauze nesmazal kondiční manko?
Postupně jsme si s kolegou Caltou ověřovali, že kluci jdou skutečně kondičně nahoru. Kdyby tak tomu z hlediska kvality nebylo, sotva bychom se zachránili.

I laik musel na první pohled v jarních odvetách poznat, že prvních osm kol bylo lepších těch zbývajících sedmi.
Své v té fázi soutěže určitě sehrála nervozita, protože do posledního kola nebylo jasné, kdo má své jisté. Nicméně jsme se cítili v relativní pohodě, což považujeme za úspěch.

Která z odvet vám přesto nevyšla podle vašich představ?
Zápas v Litvínově (5:0). Tam jsme čtyři kola před finišem nastupovali s vědomím, že se snad už nemůže nic vážnějšího přihodit. Herně i psychicky jsme ovšem selhali. Přesto si nemohu odpustit poznámku, že sudí si s námi v tomto duelu dělal, co chtěl. Po necelé půlhodince hry jsme prohrávali totiž 2:0, když jsme inkasovali oba góly z penalt.

Jak bylo vidno i z ochozů, marně jste se snažili cokoliv pozitivního provést k lepšímu.
Skutečně marně. Do poločasu jsme inkasovali ještě dvakrát – z toho jednou z čítankového ofsajdu.

Nicméně ne všichni vaši svěřenci se v Litvínově s přibývajícím časem snažili jezdit na sto procent.
To je pravda, kterou nelze jakkoliv zlehčovat.

Na podzim jste zkolabovali bez jakýchkoliv jiných důvodů doma s chomutovským FC 2:6.
U toho debaklu jsem už asistoval. Naštěstí jsme se poučili a v zimním mosteckém turnaji jsme s FC neprohráli už ani jednou a v odvetě jsme ho dokonce dokázali porazit.

Jak moc pomohli mančaftu posily z Beninu a Nigérie?
Jednoznačně víc než moc. Tihle hoši dávali nejen důležité branky, ale současně na ty ještě důležitější přihrávali. Nejplatnějším byl v těchto souvislostech Jaure Corea – svými technickými dovednostmi a především herní konstruktivností.

Při střetnutí s Hazlovem se na něj byl podívat dnes už trenér třetiligové Hlavice, někdejší ligista libereckého Slovanu Jaroslav Vodička.
Je samozřejmé, že bychom o Jaura neradi přišli. Současně však víme, že by mu vedení nebránilo v tom, aby si třetí ligu zakopal.

Co ještě k těm pěti africkým posilám lze napsat?
Že svou radostí z fotbalu infikovali v tom dobrém celou kabinu.

Váš pohled na čelo a spodek divize B v uplynulém ročníku?
Jirny stejně jako rezervy prvoligových Kladna,Teplic a v neposlední řadě Vltavín představovaly solidní herní kvalitu. Dole nebyl Hazlov překvapením. Jiné už to je se sestupem po sedmi letech v případě Sokola Libiš a sokolovské rezervy, přestože ještě před finišem na tom byl nejbídněji vedle Západočechů Litvínov.

Hovoří se o tom, jak jste konečně sám naznačil, že ani zdaleka po korupční aféře, není v českém fotbale všechno v pořádku.
Hmm. (Jen se usmál a výrazem obličeje naznačil, že ponechává tuto otázku raději bez komentáře)

Co se bude dít v Sokole po krátké čtrnáctidenní dovolené?
To, že si zopakujeme stejně drsně už od 9. července zimu v parném létě. Kluci sami na vlastní kůži poznali, že jsme šli správnou cestou.

Současnému kádru by slušelo posílení minimálně na dvou, třech postech. Nebo ne?
Souhlasím, ale tohle je spíš otázka na vedení klubu.“

Antonín Kühn (předseda): “Posily jsme řešili s trenéry bezprostředně po zápase s Hazlovem. Ztotožňujeme se s tím, že je nezbytné mužstvo na těch dvou, třech místech vyztužit.“