Proč odmítal zajímavější nabídky?
Ono jich nebylo zase až tak moc.

Jak si máme vysvětlit, že junior přerostl seniora víc než o hlavu?
Genetika jako věda prý tvrdí, že se děti nepotatí, ale podobají se spíš svým dědům. To je v našem případě jednoznačná pravda. Děda byl totiž taky mnohem vyšší než táta.

Vraťme se k zmiňovaným nabídkám. Zahrál jste svou odpověď s notnou dávkou skromnosti přímo do autu.
Za zmínku snad stojí jen to, že jsem byl na půlročním hostování v SK Roudnice.

A proč jste Pod lipou nepokračoval?
Nejsem typ, který by chtěl vysedávat na lavičce.

Před těmi dvanácti lety se ovšem o vás hovořilo jako i mimořádném střeleckém talentu.
Nestaral jsem se o to, co kdo říkal. Nikdo mi nebránil v tom, abych hostování v roudnickém SK ukončil a vrátil se do Straškova.

Působil jste ovšem i v jiných mužstvech na Litoměřicku.
Zájem byl, ale já jsem se nakonec usadil na Bezděkově, kde hrajeme pohodový fotbálek.

Dobrým českým zvykem je starat se o jiné lidí, a tím zakrývat vlastní nedostatky. O Čadovi zlí jazykové tvrdí, že je samolibý, dost dobře se nesnáší s lidmi kolem – že je prostě regionální fotbalovou primadonou.
Nejsem z těch, který by chtěl komukoliv cokoliv vyvracet. Mohu jen říct, že jsem přesvědčený o tom, že je opak pravdou.

Ve výčtu zájemců o Čadovy služby bychom neměli opomenout, že jeho talentu v koncovce chtěly využít k záchraně divizní Brozany.
Kdyby nepřišel do Sokola exligista Teplic Radek Divecký, asi bych dres tohoto mužstva dnes oblékal.

Naznačil jste ovšem, že na Bezděkově je super parta, kterou byste jen velmi nerad opouštěl.
To je pravda. Nepoznal jsem v tomto klubu nějakého kluka, s nímž bych si nejen já, ale celá kabina nerozuměla.

Nebude to mimo jiné tím, že jádro tvoří někdejší zkušení fotbalisté, kteří hráli divizi v sousední Roudnici?
To by byl jen kousek pravdy. My se spolu totiž nebavíme jenom o fotbalových věcech.

Do jaké míry mají na této fajnové komunikaci zásluhu i trenéři, někdejší hráč Sparty Martin Arazim a po léta opora Bezďěkova i Roudnice Petr Satrapa?
Velkou. Nejen já, ale i ostatní kluci mají vůči nim přirozený respekt. Asi proto, že ti dva jsou jedni z nás. Ani neúspěch s námi neřeší nějakou pózou, natož zbytečným rámusem.

Co je pravdy na tom, že Jarda Čada nechá po této sezoně kopačky zplesnivět?
V říjnu mi bude třiatřicet. Přestože se cítím kondičně v pořádku, skutečně to chci zabalit – kvůli rodině. Chci se skutečně mnohem víc věnovat především čtyřletému a ročnímu synovi.

Nepoopravil byste přece jen své rozhodnutí v případě, že by se Bezděkovští probojovali do přeboru Ústecka?
Mančaftu bych postup moc přál, ale na druhou stranu je na čase, abych to zabalil, i když bych si přebor zakopal moc rád. Domnívám se, že fotbal nejen na úrovni přeboru, ale už i v naší I. A třídě má docela slušné parametry.