Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Béčko nevzniklo v žádném případě jako truc podnik. Nedali bychom se do kupy, kdyby áčko nepostoupilo do okresního přeboru. Došlo k jeho posílení. Tím pádem nezbylo místo na kluky dříve narozené, kteří sami uznávají, že by ve druhé třídě nezvládali z časového hlediska tréninky. Mám tím na mysli Vlastu Kühna, Radka Procházku, Richarda Hamtáka, Luďka Kocsise, kteří pro hrobecký fotbal udělali strašně moc. S nimi jsem se dohodl na tom, o čem už byla řeč. Vzhledem k tomu, že jsou to perfektní kluci, nebylo co řešit. S chutí hrajeme čtvrtou třídu.

Dvěma pánům se těžko slouží. Na jedné straně chytáte a trénujete rezervu, současně jste v áčku asistentem Ivo Knoflíčkovi. Dají se tyto role stihnout?
Dají se stíhat. Při troše dobré vůle to není problém. Fotbal je pro mě vším.

Zdá se, že vedle Hoštky se SK Hrobce B jeví jako vážný kandidát postupu do III. třídy.
Zatím na postup máme. Pokud bychom nešli výš, domnívám se, že bychom se mohli umístit nejhůře do pátého místa. S tím šlo do soutěže i naše áčko – hrát ve II. třídě rovněž do pátého místa.

Kdekdo vás favorizuje. Co si o tom myslíte?
Samozřejmě, že by se nám úspěchy obou celků líbily. Jak jsem předeslal – A tým je pro vedení klubu priorita, zatímco rezerva příjemné zpestření a vyčištění mozku o víkendech.

Před zahájením ročníku se spekulovalo o tom, že by případný postup A mužstva do B třídy byl nad plán.
Byl, ale nebránili bychom se mu, protože by si vyšší soutěž a lepší fotbal naši věrní fandové zasloužili.

Zmínil jste se, že favoritem postupu z vaší skupiny je celek Hoštky.
Hoštka se mi jeví jako favorit. Domníval jsem se, že to mohou být dále Vědomice a naše parta. A pokud jde o to, kdo z těchto tří celků by zamířil do vyšší třídy? To si netroufám dopředu spekulovat. Až čas ukáže, kdo z nás bude ten nejlepší.

Trénujete společně s A týmem a kolik vás „staříků“ na přípravu chodí?
Minimálně sedm–osm. Kluci si dokáží alespoň jednou týdně vyšetřit čas, aby přijeli. Jinak snášíme stejné zatížení jako kluci z A celku – bez větších problémů. Abych byl přesnější, stíháme všechno v mezích naší normy.

Ivo Knoflíček se stal vaši oporou?
Ano, souhlasím. Ve svých sedmačtyřiceti letech má tento bývalý reprezentant potíže se svalovými zraněními. Nic neláme přes koleno. I tak nám však svou přítomností na place pomáhá – nejen herně, ale i psychicky.

Nenesou špatně bývalé opory A týmu přeřazení do rezervy?
Už jsem naznačil, že bych mohl být uražený v tom případě i já, protože jsem tady třetí sezonu a byl jsem u všech postupů, stejně jako jmenovaní kluci. Všichni jsme však natolik soudní, že vyšší třídu mohou hrát mladší kluci a my jim budeme případně jen krýt záda.

K Ivovi Knoflíčkovi ještě jednu otázku – při jednom utkání střídal už v poločase. S úsměvem dodal, že mu chybí kyslík.
Kyslík mu v žádném případě nedochází, protože při tréninku s áčkem odběhá s hráči téměř všechno. Jak jsem však předznamenal, musí být ohleduplný vůči svým stehením a lýtkovým svalům.

Slavíte v červnu v příštím roce jedenačtyřicet let. Spoléháte na gólmanskou dlouhověkost?
Dokud mě kluci z brány nevyženou a až sám budu cítit, že jsem jim na obtíž, tak brankářské nádobíčko spakuju a budu se věnovat výhradně trénování a bafuňářské činnosti.

Rozumíte si s brankářem Markem Šafránkem, který vás vystřídal v A týmu na postu jedničky?
Náramně. Je to opravdu správnej kluk, který se stal naší velkou oporou. Já mu v případě nutnosti kreju záda. Proto se musím udržovat.