LITOMĚŘICE - Náš rozhovor jsme nemohli začít jinak než otázkou: Jak si ty osobně vysvětluješ, že tak šikovný gólman Lukáš se na závodní kariéru vykašlal a dal se na trenérskou dráhu? „Jeho rozhodnutí mě samotného dost překvapilo. Nevím přesně, co za jeho rozhodnutím stálo, ale možná se domníval, že ČFL představovala jeho výkonnostní strop.

Podle jeho vyjádření chce především vyzkoušet své schopnosti na lavičce.
Fandím mu. Udělal v Brozanech kus práce. Nicméně mu nezávidím. Jak znám tamější hráčský materiál, nebude to mít Sokol ve skupině B ani trochu snadné.

Připomeň těm, kteří ti fandí, svou fotbalovou anabázi.
Jsem odchovanec ještě někdejšího Slavoje Litoměřice. Na sklonku osmdesátých let jsem pak chytal Pod lipou. Tam si mě přivedl trenér Standa Trnka s Jiřím Králem. Následovala tříletá pauza. Jezdil jsem závody – motokáry a rok formule Ford. Do kopané mě znovu vrátily až Velké Žernoseky. Na rok. Putoval jsem zpátky do Slavoje. V pětadvaceti jsem vlastně začínal od píky.

Z Litoměřic jsi zamířil do Milešova. Na štaci, na kterou asi nevzpomínáš v tom nejlepším slova smyslu.
Souhlasím. Nepadli jsme si navzájem s trenérem Zdeňkem Satranem mladším do oka. Byl natolik korektní, že mi řekl na rovinu, že se mnou nepočítá. Oplatil jsem mu stejnou mincí. Ne z pozice uražené ješitnosti, že ho nepovažuji za nejlepšího z trenérů. Dál nebylo co řešit.

Pak se ale objevilo řešení. Lákání bafíků z německého Stubicu nešlo odmítnout?
Hraje se tam z těch patnácti soutěží, které se u sousedů kopou, asi sedmá v pořadí, tedy co se kvality týká. Tedy cosi jako náš krajský přebor. Ten rok, co jsem tam prožil, neměl chybu.

V jakém slova smyslu?
Zázemí, vztahy k nám Čechům. Oproti tomu, co jsem kdy slyšel, mě to v mnohém příjemně překvapilo až zaskočilo. Nepoznal jsem tam totiž ale vůbec nic z nějaké té německé odměřenosti Šéf, stejně jako ostatní byli božští lidé.

Proč to ale tedy bylo jenom na rok?
Protože mě vystřídal, jak bych to jen hodně kulantně řekl, můj brácha Lukáš. Hlavní důvod však byl v tom, že jsem už nechtěl dojíždět takovou dálku.

Následoval dialog s Františkem Királym, který si tě moc přál v Pokraticích. Nakonec jste oba skončili v Křešicích.
Já s půlročním předstihem Nejen já jsem moc rád, že do Schoelleru přišel právě on. Ledacos se pod jeho taktovkou změnilo stoprocentně k lepšímu. Natolik, že se chceme v sezoně 2007/2008 pokusit zabojovat o postup do vyšší soutěže, tedy do I. A třídy.

Není to formální kompliment adresovaný Františku Királymu, s nímž máš velmi přátelské vztahy?
Kdo nezná současný a ještě nedávný křešický fotbal, ví moc dobře, že se všechno změnilo od základu. Komunikace na všech úrovních je totiž bez chyby. Ku prospěchu místní kopané jako takové vůbec.