LOVOSICE - Michal Motejl: „Nevím, jak to kdo s těmi dvěma roky myslel, ale já jsem od klukovských let do svých pětadvaceti hrál a potom převážně funkcionařil hlavně v Lovosicích. Stíhal jsem tam přitom i mládežnický hokej, kdy klub neměl problém s dobrými plejery. Stejně tak tomu bylo i s podmínkami. Někteří kluci se postupně prosadili i v lize – zejména v Litvínově a na Kladně.“

Zahrál jste si v Lovosicích za první mužstvo dospělých přebor?
Za trenéra Jandy pár zápasů. I. A třídu jsem kopal mnohem častěji než nejvyšší krajskou soutěž.“

Z Lovosic jste odešel kam?
Do Pokratic. Na necelé tři roky. S tím, že tam jsem nešel hrát, ale funkcionařit. Tam mě přemluvil můj přítel Josef Knotek, s nímž jsem se seznámil náhodou. Záhy jsme se stali nejlepšími kamarády. Dali jsme si v Sokole sportovní cíle, a to dostat tým ze třetí třídy co nejvýš. Jak známo mužstvo se probojovalo až do I. A třídy. Znovu mě však oslovily Lovosice. Jmenovitě bývalí spoluhráči, z nichž někteří dodneška za klub hrají.

To vás oslovili jako sponzora, fotbalistu, nebo bafíka?
Chtěli, abych jim pomohl jako funkcionář. Bojovali o záchranu v I. B. třídě a v tu dobu nebyly v oddílu nejlepší vztahy. Domluvili jsme se. Bohužel bývalé vedení fotbalu v Lovosicích nemělo o společnou spolupráci zájem. Ozvaly se hlasy, že není přece problém B třídu zachránit i bez Motejla.
Jak známo záchrana se nepodařila. Měl jste radost z pádu mužstva do II. třídy?
Nepatřím k lidem, kteří by si zakládali na tom, že se někomu dílo nedaří. Pokud jde o záchranu – tu mnozí zpochybňovali již před začátkem jarních kol. Jak jsem říkal atmosféra v oddílu nebyla dobrá. Jsem rád, že se nám poté podařilo lovosický fotbal dostat tam, kam patří – do krajských soutěží.

Nám?
Ano. K mému překvapení podlehl mému přemlouvání Pepa Knotek a snad na oplátku za mou pomoc v Pokraticích byl zvolen stejně jako já a Michal Cimr po pádu Lovosic do II. třídy novým členem lovosického výboru.

A jaké jste si kladli cíle?
Dvakrát postoupit a dostat lovosický fotbal do krajské soutěže.

Povedlo se to díky tomu, že Motejl se umí postarat v duchu, že nasypal rozhodčím?
Kdyby nestála na straně mužstva zlepšená herní kvalita, sotva by v dalších letech pokračovalo směrem nahoru - až do I. A. třídy.“

To, že fotbalu jako sponzor pomáháte, je ovšem pravda.
Jednou jsem dal finance do fotbalu údajně na zlepšení chodu oddílu. Brzy jsem zjistil, že vyletěly komínem. Proto jsem se s definitivní platností rozhodl investovat především do nákupů hráčů. Svého rozhodnutí nelituji. Mám totiž rád, když vidím, co je jednoznačně bílé a co černé.

Jak došlo k tomu, že jste po dalších třech letech vyhověl svému sportovnímu příteli Láďovi Vodochodskému a šel za ním do SK Hrobce?
Zrovna v té době výbor fotbalového klubu v Lovosicích, kterého jsem byl do konce roku 2006 místopředsedou, odsouhlasil zrušení B mužstva dospělých. V té době jsem si začal pohrávat s myšlenkou dlouhodobé spolupráce lovosického FK s hrobeckým SK. Má představa spolupráce byla podobná té, jakou úspěšně předváděly v posledních letech fotbalové oddíly Brozan a Lukavce. A protože nejen Láďa, ale celé vedení SK udělalo po ničivých povodních 2002 neuvěřitelný kus práce ku prospěchu kopané na Podřipsku, neměl jsem sebemenší problém, abych Láďovi řekl, že jeho nabídku beru. A přivedl s sebou pár bývalých spoluhráčů a především kamarádů z lovosického FK.
Když SK zamířil ze III. do II. třídy, znovu se ovšem vyrojily zaručené informace, že Motejl s Vodochodským to do dvou let v Hrobcích zabalí.
Bohužel nakonec se ukázalo, že velká část lovosických hráčů i funkcionářů dlouhodobé spolupráci s hrobeckým SK nepřeje, a protože se mi i mým dětem v Hrobcích líbí, rozhodl jsem se ukončit ke konci loňského roku členství ve výboru lovosického FK a dal přednost prodloužení sportovní kariéry v rodinném prostředí hrobeckého SK. A pokud mohu mluvit za sebe, pak snad nešlo o náhodu, že se mně dvakrát a spolu s Láďou už potřetí povedlo postoupit. To si myslím vypovídá za další zbytečné komentáře. Já ve svých necelých pětatřiceti končím. Chci si hlavně zahrát se starou gardu SK v béčku. A pokud jde o to zabalení, tak lidé přece přicházejí a odcházejí, důležité je, jestli po sobě zanechají nějaký kus dobré práce nebo pohromu.

Jak odpovíte těm, kteří tvrdí, že jste do Hrobců přetáhl tři opory Lovosic?
Jsou to moji hráči, kterým pomáhám, takže nikoho nikam nepřetahuji, ale oni naopak šli za mnou a asi i za lepšími podmínkami, které jim Láďa vytvořil. Ladislav Vodochodský: „Michal zdůvodnil smysl svého rozhodnutí. Já jen mohu sýčkům znovu vzkázat, že je mnohem snazší cokoliv zpochybňovat, než pro fotbal něco užitečného udělat.“

A pokud jde o Láďu ?
Jen v SK dobře vědí, že do Hrobců si nepřišel honit triko, ale že touží pomoci oddílu nahoru. Nevím, čím to je, ale místo toho, abychom byli vůči lidem, kteří kopané jakkoliv pomáhají, vstřícnější, mnohem víc se je snažíme zraňovat, urážet a hlavně otravovat ryze českou vlastností – závistí.