Oslavy probíhaly i v uplynulém víkendu, kdy vrcholilo celostátní finále přípravek r. 1998 a ml. Ženy FK Teplice si zahrály proti domácím starším žákům, SK Roudnice (z let 1992 – 95) nastoupila proti Slovanu Velvary, A tým se utkal s ligovým Mostem.

Za dobu svého trvání se má SKR určitě čím chlubit. V současnosti nastupují v jeho dresu na třech travnatých hřištích a jednom z umělou trávou III. generace - dva týmy dospělých, čtyři žákovská družstva a pět družstev přípravek.

Začínalo se na hřišti u ČSAD

Počátky SK Roudnice byly položeny před sto lety zásluhou obětavých a pro fotbal zapálených nadšenců Eduarda Bleiera a Karla Kozla. Klub nevlastnil pozemek, na kterém by vybudoval hřiště, a tak svá utkání hrál na hřišti Spolku pro pěstování her mládeže v místech, kde jsou dnes garáže ČSAD. V roce 1912 byl upraven pozemek za restaurací Libuše na první stálé hřiště SK. Po ukončení první světové války se významným počinem pro další rozvoj roudnického fotbalu stalo vybudování hřiště Pod lipou, které je do současných let ozdobou místních sportovišť. Na prosazení místa se největší měrou podílel hráč, obětavý mecenáš a také funkcionář Jaroslav Zíka.

Přišly úspěchy i neúspěchy

Postup do tehdy druhé nejvyšší soutěže po I. lize – Středočeské divize – si Roudničtí vybojovali v roce 1934. Prvního poválečného úspěchu dosáhl SKR v roce 1952, kdy po vítězství v krajském přeboru hrál kvalifikaci o postup do nejvyšší soutěže. Skončil třetí za Dynamem (Slavia) Praha a Slavii K. Vary. Divizi hrál SKR od roku 1969. V sezoně 1982/83 pak přišel i postup do II. ČNL, odkud však po roce tým smolně na skóre sestoupil. Po podstoupení práv od Viktorie Žižkov hrála Roudnice od sezony 1992/93 ČFL. Pod taktovkou trenéra Zdeňka Ščasného se tým profesionalizoval a o rok později skončil čtvrtý, což je nejlepší umístění v mistrovských soutěžích. Nedostatek prostředků však znamenal zanedlouho sestup a krizi. Divizi v ročníku 96/97 zachránil tým mladíčků, který vedl Bohumil Starczewski. Pád do krajského přeboru přišel v roce 2005. Návrat do divize se v průběhu dvou sezon nepodařil. Tradičně dobrá byla a je v SKR práce s mládeží. Se žáky či dorostem dokázali výtečně pracovat Václav Prepsl, Bohuslav Minařík, Vladimír Betka, Stanislav Trnka a celá řada dalších.

Často se měnil název

Klub často měnil název, k tradičnímu SK se vrátil až v roce 1990. Předtím se jmenoval Sokol, ZSJ Benzina, SKP, Slavoj SKP, Slavoj OPK, Slavoj, Spartak Roudnice.

Velká voda ničila majetek dvakrát

Od začátku nového tisíciletí se vedení SKR snaží dobudovávat celý areál Pod lipou tak, aby mohl být komplexně využíván. Tato snaha byla téměř zmařena při povodních. Nejprve při pětisetleté vodě v srpnu 2002, kdy voda dosahovala 15 cm nad úroveň podlahy v I. patře, podruhé v březnu a dubnu 2006, kdy dosahovala 80 cm v přízemí provozní budovy.

Klubem prošla řada hráčů

Za sto let prošla roudnickým klubem celá řada hráčů, kteří se proslavili i v mnohem vyšších soutěžích. Byli a jsou to např. Čulík, Pokorný, Šonka, Jíša, Kačírek, Patlejch, Zdeněk Ščasný, Calta, Houška, Rosa, Mikiska, Janda, Pikl, Veleba, Michal Ščasný, Kašpar, Martínek, Štojdl, Müller, Neumann, Houška, Hrdlička, Kloz, Pacenhauer, Křtěn, Zeman, Milichovský či Řízek. Z poslední doby je to především naše současná nejlepší fotbalistka Pavlína Ščasná, reprezentantka, která působí ve Švédsku.

 

Hubáček: V jarní části nám chybělo hodně hráčů

Jako nepříliš úspěšnou budou hodnotit nedávno skončenou sezonu krajského přeboru fotbalisté SK Roudnice. Tým pod vedením Jiřího Hubáčka a Jaroslava Větrovce skončil až na 8. místě, když získal 37 bodů (11 – 4 – 13, skóre 54:47). Přitom ještě po podzimní části myslel Jiří Hubáček na mnohem vyšší příčky.

Osmé místo je asi pro vás zklamáním.
To určitě je. Přišli jsme dělat fotbal na té nejvyšší úrovni, chtěli jsme skončit do třetího místa. To se nám bohužel nepodařilo. Jsou tam nějaká kdyby, ale na to se to nehraje. Fakta však hovoří jasně.

Jaká fakta?
My jsme na jaře nemohli nastoupit ani jednou v kompletním složení, trápila nás zranění. Navíc pracovní zaneprázdnění některých hráčů jim nedovolilo tolik trénovat, někdy ani hrát zápasy. Museli jsme míchat se sestavou, různě kombinovat. Za chybu považuji, že jsme zařadili ihned po příchodu z Mostu do základní sestavy Petra Matouška, což neprospělo ani týmu ani jemu. Museli jsme dát hráče na jiné posty, z Mikase jsme například udělali defenzivního záložníka. Ale na druhou stranu můžeme být rádi, že tady Matoušek byl. Protože v závěru už by nebylo s kým hrát. Tady musím zmínit i béčko, se kterým jsme po příchodu Vládi Urbana zlepšili spolupráci. Škoda že jsme my, pro zmiňovaný nedostatek hráčů, nemohli více pomoci k postupu rezervě.

V zimní pauze jste asi nepočítali s podobnými problémy.
To tedy ne. Já jsem byl optimista. Potrénovalo se dobře, vedení nám připravilo solidní podmínky. Měli jsme i krátká soustředění, někteří hráči šli výkonnostně nahoru. Můžu jmenovat Brožíka, Lukáška, Jirku Hubáčka, Neumana. Uhráli jsme dobré výsledky, líbil se mi i herní projev. Kluci měli chuť, ale pak přišla ta nešťastná zranění, výpadek čtyř, pěti hráčů ze základu a bylo to. To třeba Brozany nepotkalo, ty odehrály sezonu ve dvanácti lidech. My jich otočili osmnáct.

Kdy jste přestal věřit, že ještě proženete čelo tabulky?
Před jarem jsem si říkal, že rozhodne prvních pět kol. A ta nám bohužel nevyšla.

Vedoucí Brozany na jaře stíhal parádně Vilémov.
Brozany by byly naivní, kdyby si nechaly postup uniknout. Uhrály to. Pomohl jim možná i nováčkovský elán a to zázemí, jaké měly. Naproti tomu Vilémov hrál výborný fotbal, nejlepší v soutěži. Měl perfektně poskládaný tým, ve kterém je zkušenost i mládí. Tak jsme chtěli hrát i my. Věřím, že nebýt zranění, tak by to i šlo.

Na krajský přebor jste měli poměrně exotické brazilské posily. Na podzim to byl Graciano, na jaře Fracalossi.
Na podzim byl Carlos Graciano pro nás větším přínosem. Fracalossiho jsme sledovali v zimní přípravě, jevil se velmi dobře. Přece jen je to ale hráč spíš na ideální terény. A krajský přebor je spíš o bojovnosti, nasazení, fyzičce. Čekal jsem od něj víc. Ke konci už nehrál, protože se zranil. Pro mužstvo i pro hráče samotného bylo určitě na škodu, že jezdil jen na některé předzápasové tréninky. Nastartoval sice perfektně, ale výkonnostní křivka šla dolů. Pro Fracalossiho i Petra Matouška určitě nebylo dobře, že si základ nemuseli vybojovat. Jak jsem se už zmínil, přišla zranění, takže museli nastoupit.

Kolikrát týdně jste v sezoně trénovali?
Měli jsme zajetý cyklus třikrát týdně. Kluky musím v tomto ohledu pochválit, účast byla 75%, což je dobré. Ovšem na druhou stranu chodili stále stejní hráči – Adelt, Mikas, Brožík, Jirka Hubáček. Někteří, kteří by to potřebovali víc, pravidelně nechodili. Ale nemůžu je nutit. Vzhledem k podmínkám je jasné, že dají přednost zaměstnání, škole a podobně. Pod lipou to hrají z lásky k fotbalu. Ten tým je určitě perspektivní, do dvou let by mohl hrát hodně dobře.