Kliknutím zvětšíte
Tak nízký bodový počet po šestnáctém kole nepamatujete, že?
Nepamatuju. Je to špatné, hodně špatné. Dostali jsme se do té situace sami, nikdo nám z ní nepomůže. Musíme si pomoct sami.
Tohle musí být na psychiku hodně náročné…
Je to tak. To, že fotbalisti jsme, to víme, ale momentálně je hlava náš nepřítel. Když psychika není nahoře, tak se to odráží na hřišti – člověk si nedovolí to, co by si v pohodě jinak dovolil. To je ten největší problém. Když se zvedneme, tak věřím, že výkony na hřišti budou vypadat jinak. Jak týmové, tak i individuální.
Určitě si v kabině říkáte, že klíčem k úspěchu je první gól.
Přesně, to si říkáme už delší dobu. Stále jen dotahujeme, to taky není plus pro hlavu. Co si pamatuju, tak zápasy, kdy jsme skórovali jako první, jsme dokázali dotáhnout alespoň k bodu, nebo to byly herně povedené zápasy. Věřím, že teď do toho nastoupíme tak, že budeme dobře organizovaní, že budeme dobře bránit, budeme důslední a že se dopředu budeme tlačit v takovém počtu, abychom ten gól opravdu dali.
Sráží vás právě to, že na soupeře nevytváříte dostatečný tlak?
Co koukáme zpětně na videa, tak to není tak zlé. Až teď na Slavii, to byl extrém, to jsme vystřelili jednou na bránu. Předtím nebyl problém v počtu hráčů ve vápně, v boxu, ale nebyli jsme dostatečně odvážní; hrozně málo střílíme, zakončujeme, chybí tam lepší předfinální a finální fáze. Zasekáváme míče zpátky, hrajeme to jen na polovině hřiště. To je málo, tam se zápasy nerozhodují. Musíme být odvážní kolem vápna, udělat tam kličku, jít si pro faul. Hlavně co nejvíc zakončovat. Na tréninku každý vystřelí, dá gól. Bohužel v tom zápase je to jinak. A zase jsme u hlavy, u psychiky.
Zlín je ale tým na který se daří, nemohlo by vám to v psychice pomoct?
Historicky se nám proti němu asi daří, ale v naší situaci se ta statistika maže. My se musíme hlavně poprat sami se sebou a na zápase se připravit v hlavě. Už je potřeba bodovat, všichni to víme!
Jak si čistíte hlavu?
Rodina, dcerka… I více kluků tohle drží nad vodou. Takovouto sérii bez bodu jsme nikdo nezažili. Na hlavu to není jednoduché, ještě víc pak, když tu člověk žije, každý se ho na to vyptává a pomalu nemůže vyjít ven. Do toho jsme se ale dostali sami, jak už jsem říkal, ale to fotbal přináší; my se k tomu musíme postavit čelem jako chlapi, zvednout se.
Dovedu si představit, že vás zastavuje hodně lidí…
Samozřejmě. Tím, že tu bydlím, pohybuju se po Teplicích, tak je to dnes a denně. Na druhou stranu se těm lidem nedivím. Na teplickém fotbalu jim záleží. Ví a cítí, že Teplice patří jinam. Je logické, že se vyptávají a že jim záleží na tom, abychom vyhrávali a dostali Teplice nahoru.
Pohled teplického fanouška Pavla Doulíka
Pavel Doulík, dlouholetý fanoušek FK Teplice„Teplickému fotbalu aktivně fandím již 40 let. Za tu dobu jsem zažil nejen příjemné časy v podobě druhého místa a Ligy mistrů, ale také sestup Teplic až do třetí ligy, tedy České fotbalové ligy. Opravdu nikdy jsem ale nepřemýšlel o tom, že bych svému klubu přestal fandit, nebo že přestal chodit na jeho zápasy. A stejně to je i nyní, kdy na tom Teplice nejsou vůbec dobře, vždyť tak špatnou sezónu už dlouho nepamatuji. Snažím se chodit na každý domácí zápas a ty venkovní sledovat v televizi. Samozřejmě, že mi je z toho smutno, ale stále věřím, že by mohl v zimě přijít restart a Teplice se posunou na příčky, které jim zajistí účast v 1. lize i pro příští sezonu. Neboť co by sestup znamenal pro teplický fotbal a jeho budoucnost, asi říkat nemusím… Od jara letošního roku mohu situaci taky probírat s Tomášem Vondráškem, který se stal mým sousedem. Je to fotbalista, který v Teplicích působí dlouho, je to srdcař, kterému na teplickém fotbalu skutečně záleží. Naše rozhovory, jako třeba ten poslední po Slavii, nejsou moc radostné, ale oba společně doufáme, že bude lépe a že to Teplice prostě dají. Tomáš pro to dělá vše na hřišti a já mu z hlediště vždy držím palce. Prostě musíme doufat, že 1. liga v Teplicích ještě dlouho zůstane.“
Co odpovídáte? Jste trpělivý?
Je složité hledat správnou odpověď. Ve finále tu správnou odpověď ani nemám. Snažím se odpovídat nějak diplomaticky. My si stále věříme, ještě je do konce hodně kol. Jednou se to zlomit musí. Teď procházíme obdobím, kdy nám to výsledkově nejde. Tak to zkrátka je, tak to cítím, takhle odpovídám. A většinou slibuju, že se to otočí a že se ze dna vyhrabeme. Protože i v to věřím.
Nedávno jste se přestěhoval do Krupky, tak úplně v centru dění nejste.
Je pravda, že v Teplicích nebydlím, ale zase mám kolem sebe sousedy, kteří jsou věrní příznivci. Třeba Pavla Doulíka, který je dlouholetý fanoušek Teplic, byl před třiceti lety dokonce ve fanklubu. Ten kdyby mohl, tak na to hřiště vyběhne taky a pomůže nám. Fandí už od dětství, byl ve fanklubu na začátku devadesátých let. Vypráví mi, jak jezdil do Roudnice, Turnova a jinam na třetí ligu, vše si pamatuje. Já ani někdy nevím, která bije, ale on to má vše v hlavě.
Takový fanoušek už asi nechce zažít druholigové soužení.
Dobře si to pamatuje, tak už mi říkal, že to nechce zažít, že se toho nechce dožít. Ví, že by to nebylo dobré období. Já mu říkám, že sestup nedopustíme. Máme hodně závazků, které musíme splnit.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
