Z brány do útoku. Sparťan Bičík sází za Černolice jeden gól za druhým

Osobnost Deníku

Koleje u hřiště? Když soupeře překvapí, Perkner má svéráznou odpověď

Sulejovice jsou pro Michaela Perknera srdeční záležitostí. Druhou po Lovosicích, kde…

Přečíst článek >

„V šesti nebo sedmi letech jsem byl na Spartě na náboru a začínal jsem jako útočník. Cpal jsem se do útoku pořád. Hrál jsem navíc futsal, kde jsem taky vždycky hrál v poli,“ vysvětluje Bičík, který brankářské rukavice pověsil na hřebík v roce 2020.

„Dostal jsem dokonce nějaké nabídky z B třídy, A třídy i divize, abych k nim šel chytat. Poděkoval jsem a řekl jsem, že určitě ne. Pětadvacet let padání mi stačilo, už nechci,“ doplňuje.

Kývl proto na nabídku Černolic z I. B třídy, do kterých ho přivedl další bývalý hráč Sparty Luděk Stracený. V novém týmu se Bičík postavil na druhou stranu hřiště, než byl zvyklý, a na hrotu začal sypat góly do sítí soupeřů. V dosavadním průběhu ročníku už jich dal patnáct.

„Je to tím, že jsem se vždycky do útoku cpal. Nějak extrémně dobré zakončení nemám, ale vždycky mě to bavilo. I když už nechytám, tak výskok a odhad na balon po těch letech mám. Neběhám tolik jako někteří kolegové, protože mám rozbitá kolena i kotníky. Spíš se pohybuju na hrotu a spoluhráči vědí, že si to o mě můžou sklepnout a narazit. Do sprinterských soubojů se opravdu nepouštím,“ vypráví se smíchem.

Víc gólů než Bičík nasázel v soutěži už jen Jiří Bican z béčka Králova Dvora. „Z šestnácti gólů mám tak devět hlavou. Pak tam mám nějaké dva voleje, jednou jsem to zasekl a hráč projeli ve skluzu, takže jsem to dával na druhou stranu. Mojí hlavní zbraní jsou ale hlavičky. Tím, že jsem vysoký a teď i těžký, tak se těžko odstavuju od balonu. Stoprocentně mi pomáhá i brankářská průprava. Vím, jak se v souboji chovat. Odhad na balon člověk jen tak neztratí. Výskok taky ne, i když s přibývajícími kily je nižší a nižší,“ směje se bývalý hráč Sparty, Kladna, nebo Liberce.

Od dorostu PZ až k áčku Sparty: Co přineslo prvních sedm let Paterova trénování?

S metou, kolik gólů chce nastřílet, ale za Bičíkem nechoďte. „Vůbec žádné cíle jsem si nedával. Začal jsem to hrát ze srandy. Strašně mě to baví, cíle si ale žádné nedávám. Jen bych nerad spadnul. To jsem snad ani nezažil. Snad jen v Turecku, kde došly peníze a celé se to rozpadlo. Nikdy v životě jsem ale regulérně nespadnul ze soutěže. Nerad bych s tím začal v Černolicích,“ přiznává.

Černolice totiž v dosavadním průběhu sezony posbíraly jen osmnáct bodů, což momentálně stačí až na třetí místo od konce. Mužstvo sice nastřílelo druhý nejvyšší počet branek v soutěži, nejvíce gólů ze všech týmů ale zároveň inkasovalo. „Lidi se baví, ale funkcionáři asi tolik ne. Jsou to občas divoké výsledky,“ říká Bičík a přiznává, že týmovým brankářům se do práce snaží příliš nemluvit.

David Bičík.Zdroj: AC Sparta PrahaOd toho je koneckonců placený jinde. Hned po skončení brankářské kariéry totiž nastoupil v pražské Spartě jako trenér gólmanů a momentálně působí u letenského B týmu. „Přiznám se, že jsem nikdy neměl v úmyslu se trenéřině věnovat. Když jsem hrál, tak mě to neoslovovalo. Pak jsem ale dostal od Tomáše Rosického nabídku, když končil Mario Galinovič. Ze dne na den jsem přešel z hráčské kabiny do trenérské,“ vzpomíná Bičík, který v té době odmítl i nabídky několika ligových týmů, které stály o jeho brankářské služby. „Teď musím říct, že mě trénování velmi baví,“ doplňuje.

Sám už se do branky ale staví na zápasy jen v dresu staré gardy Sparty. „Když je sezona, tak je stará garda hodně zvaná, jezdíme po celé republice a tam si docela zachytám. Tam se moc nebrání,“ směje se Bičík.

I tak už se ale na této úrovni nezapotí tolik jako v dobách své největší slávy. I proto kývl na působení v Černolicích. „Šel jsem tam i proto, abych si zaběhal a nějak se udržoval. Trenéřina je fajn, ale výdej tam člověk nemá takový. Pro mě je to ideální doplněk a baví mě to hodně,“ netají Bičík.

Úroveň I. B třídy ho přitom překvapila. „Čekal jsem, že tam budou samí pantátové, o půli si dáme pivko a půjdeme na druhou. Já ale přijel na první zápas, hráli jsme s Královým Dvorem B. Dostali jsme bůra po poločase, byli tam dvacetiletí běhaví kluci, kteří na tuhle soutěž neskutečně lítali. Říkal jsem si, že je to slušný kolotoč,“ vzpomíná.

Pulkrab do Slavie? Expertům dává třaskavý přestup ze Sparty smysl

V kabině podle jeho slov žádný problém nebyl. Jen sem tam přijde nějaká narážka nebo připomínka laciného inkasovaného gólu z let Bičíkovy největší slávy. „Kluci jsou absolutně v pohodě. Nikdo si na nic nehraje,“ vypráví bývalý gólman.

Černolice mají koneckonců bohaté zkušenosti s působením bývalých ligových fotbalistů. „Hrál tu například Ivan Hašek, který tu nastřílel snad sto gólů. Teď tu se mnou hraje Luděk Stracený a Luboš Loučka,“ doplňuje Bičík.

Černoličtí teď můžou doufat, že jim tento kanonýr, který dříve chytal pumelice soupeřů, bude pomáhat ještě nějakou dobu. Produktivitu má totiž skutečně famózní. „Chci hrát, dokud budu zdravý. Teď chodím pomalu dvakrát týdně na punkce kolene. Celý život jsem neběhal a teď jsem na stará kolena začal. Moje třikrát operované koleno to ne úplně dobře snáší. Nebudu se ale nikam cpát. Když nebudu dávat góly, tak nemá cenu, abych někomu zabíral místo. V tomhle jsem soudný,“ zakončuje Bičík.