Kliknutím zvětšíte
Věk u něj rozhodně nehraje roli. Koneckonců: po trávnících v Plzeňském kraji, bez ohledu na úroveň jednotlivých soutěží, běhá celá řada starších plejerů. Naprosto raritou je ovšem zcela jiný fakt. Angažmá ve Staňkově je totiž pro Dolejše již sedmapadesátým v jeho kariéře. Světový rekord v počtu klubů, ve kterých v životě kopal jeden fotbalista? Možná, nejspíš… těžko říct. Ale jestli ne, má k němu večně usměvavý chlapík, který ještě na podzim působil v klubu TJ Sokol Bříza v okresní trojce na Litoměřicku, sakra blízko.
Rodák z Benešova, který s fotbalem začínal v roce 1993 ve Slavii Praha, viděl díky svým cestovatelským toulkám (a choutkám) pěknou řádku kabin, trávníků, stadionů. Především tady v tuzemském ráji. Působil například v Ruzyni, Krči, Štěchovicích, Tempu Praha, Kralupech nad Vltavou, Týnci nad Sázavou, Dubči, Roztokách, Měchenicích, Dobřejovicích, Soběslavi, ale třeba i ve Stodůlkách, Stráži nad Nisou, pražském Podolí, Břežanech, Řepích či Střekově.
V Jižní Americe hrál fotbal v lize neregistrovaných
Kromě toho si fotbal zahrál v Polsku, Rakousku i Německu, ale začutal si „jen tak“ pro zábavu a chuť (v lize neregistrovaných) i na jihu Ameriky, konkrétně v Kolumbii. To ale vlastně není žádná zvláštnost či podivnost. Doma má Jaroslav Dolejš totiž manželku, jež se narodila právě v zemi, která je velice bohatá na nerostné suroviny, jako jsou ropa, zemní plyn, železná ruda, nikl, ale kterou asi nejvíce (a nechvalně) proslavil nebojácný týpek z Rionegra Pablo Escobar, největší kolumbijský narkobaron v historii země s více než 50 miliony obyvateli.
Jaroslav Dolejš v dresu Staňkova.
Teď Dolejš zakotvil ve Staňkově, který je nejhorším celkem elitního přeboru Plzeňského kraje. Náhoda? Vlastně ani ne. Zaprvé: brzy již devětačtyřicetiletý fotbalový sukničkář tak trochu cíleně vyhledává týmy, které se nacházejí ve spodních patrech tabulky. „Jsem fotbalista, chci vždycky hrát. Nechci jen sedět na lavičce v lepším mančaftu,“ prohlásil Jaroslav Dolejš v minulosti.
Zadruhé: za dohození nového působiště vděčí bývalému spoluhráči. „Asi před čtyřmi lety jsem už byl jednou nohou v plzeňské I. A třídě, v týmu Tlučné. Nakonec to ale nevyšlo a já skončil v Božkově v Libereckém přeboru. Ale s jedním hráčem z Tlučné jsem stále v kontaktu - s Alešem Štauberem, jehož syn hraje ve Viktorii Plzeň. V létě jsme se lehce bavili, že mi chybí Plzeňský kraj a on, že zkusí něco vymyslet. Nakonec z toho vznikl Staňkov, za což Alešovi moc děkuji,“ vylíčil Dolejš storku, jak se dostal z Břízy na Litoměřicku do Staňkova.
Všechno má ovšem jeden malý, ale podstatný háček. Dolejš byl dlouhodobě zraněný a ve Staňkově se dohodl na tom, že tam stráví jen chviličku. „Dohodl jsem se s klubem, že tu odehraji tři mistrovské zápasy, protože jsem po zranění a klub, který mě do Staňkova pustil, mi v době mého zranění moc pomohl, takže mu to chci vrátit a zachránit tam na jaře soutěž,“ vysvětluje.
Doufá, že se podaří mezi elitou kraje zachránit
I přesto, že ve Staňkově stráví jen zlomek svého dlouhého fotbalového života, chce si angažmá číslo 57 užít naplno. „Plzeňský kraj ještě ve svojí sbírce nemám a věřím, že poznám zase něco nového. Jsem sice tulák, dobrodruh, a přestože tu budu jen chvíli, Staňkovu přeji, aby přebor letos zachránil,“ vyznal se Dolejš, který v dresu oddílu z Domažlicka odehrál už dva přípravné zápasy. S devatenáctkou Jiskry Domažlice a pak i s Horšovským Týnem.
Jaroslav Dolejš (na archivním snímku).
„Ale zatím všechno špatně. Tedy pro mě. Před zápasem s Domažlicemi jsem doléčoval zlomený palec a před utkáním s Horšovským Týnem mě při běhu začalo zlobit operované koleno. V zápase to bylo peklo, ale musím se kousnout a věřit, že týmu pomůžu,“ přeje si Jaroslav Dolejš, který - jak už sám naznačil - není po zdravotních patáliích zcela fit. „Bude mi čtyřicet devět let. Operace kolene, kterou jsem absolvoval loni v květnu, byla složitější. Ale přes léto jsem dřel, byl jsem v lázních v Polsku a Maďarsku. Mám rád výzvy a hlavně: fotbal mě nikdy nezradil, naopak mi mockrát pomohl,“ říká. „Dokud to půjde, dokud to zdraví dovolí, chci fotbal hrát na jakékoliv úrovni,“ poznamenal ještě.
Na novou, byť jen krátkodobou výzvu se těší. „Chtěl bych poděkovat trenéru Mifkovi za možnost si ve Staňkově zkusit fotbal. Těším se, že ještě více poznám nové spoluhráče, Staňkov jako takový, jeho okolí a Plzeň, kam se těší hlavně moje manželka. Samozřejmě na pivo,“ dodává s úsměvem Jaroslav Dolejš.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
