Jméno, které fotbaloví pamětníci z regionu jistě znají. Třiapadesátiletý Václav Brhovský hrál fotbalovou divizi za Roudnici nad Labem. „Na tu pětiletku pod vedením trenéra Kudličky vzpomínám moc rád,“ řekl v rozhovoru pro Deník. I dnes je stále aktivním sportovcem. Fotbalové hřiště vyměnil za stoly na stolní tenis, ve kterém reprezentuje rovněž divizní Table tenis club Litoměřice.

Na hřišti jste býval nepřehlédnutelný, a to jak díky taktickému myšlení, tak díky svému pohybu. Můžete zmapovat svou fotbalovou kariéru?
S fotbalem jsem začínal doma ve Vražkově. V Podluskách jsem si zahrál žákovskou ligu, dorost jsem odkopal v sousední Klenči. Následně jsem vzal za svou výzvu trenéra roudnického SK Jana Kudličky, kde se kopala divize. Na kontě mám také I. A třídu a I. B.třídu ve Straškově, v Rovném a v Chotýšanech nad Nežárkou. To byl ale spíš rozkaz mého šéfa na pracovišti, abych tam pomohl. Povedlo se a ze III. třídy jsme se probojovali do I. B.třídy.

Pak jste ale fotbal vyměnil za stolní tenis, což jsou dva zcela odlišné sporty…
Je pravda, že to jsou sporty od sebe na hony vzdálené. Vedla mě k tomu ale především chuť se nadále pohybovat, i když tak trochu jinak. Chtěl jsem hlavně aktivně a užitečně trávit volný čas.

Jak se zrodilo vaše angažmá v TTC Litoměřice?
Asi jsem vedení místního klubu přesvědčil, že na to, abych oblékal jejich dres, prostě mám. A musím se přiznat, že jsem za to byl moc vděčný. Tomuto sportu se budu věnovat tak dlouho, dokud to půjde.

Krom toho všeho jste i vášnivý cyklista, mezi vaše koníčky patří i rybolov…
Cyklistika je velmi příjemné odreagování, protože na tom našem Podřipsku je spousta míst, která stojí za to projíždět a navštěvovat. Co se rybolovu týče, mezi mé největší úlovky patří více jak dvacetikilový kapr, ale neřeknu kde, abych zabránil ofenzívě starších rybářů (smích).

Máte časově náročnou profesi, jak to vše stíháte? Volného času asi moc nemáte…
Moc volného času mi nezbývá, ale má žena, stejně jako dcera s vnoučaty, mají pro moje záliby maximální pochopení.

Zaměstnán jste v našem hlavním městě. Tam to asi na kvalitní fotbal nemáte daleko, že?
Jsem od malička fanouškem pražské Sparty, takže jsem strašně moc rád, že nám, fanouškům, po mnoha letech zase dělá obrovskou radost. Osobně však zůstávám nohama na zemi, protože to, jak na tom skutečně jsme, se ukáže až v nejbližším ligovém utkání s Plzní, až bude možné ho odehrát, případně v mezinárodní konfrontaci v zápasech Evropské ligy.

AUTOR: MOJMÍR STRACHOTA