Deset vstřelených branek za zápas je opravdu neskutečný počin. Znáte, alespoň z doslechu, někoho, komu se to už na seniorské úrovni povedlo?
V seniorské soutěži v mém okolí co se týče známých nebo spoluhráčů nikdo určitě deset gólů nedal. A myslím, že jsem o ničem takovém neslyšel ani nikde z vyprávění. Musím přiznat, že to byla i moje premiéra, nejvíc gólů v seniorských soutěžích jsem dal maximálně šest za zápas. Jediné, co mě napadá, tak je McDonald's cup na základní škole, kde s námi hrál v týmu Václav Kadlec, ten jich dával pravidelně osm za zápas.

Tušil jste už tehdy, jak daleko to Václav Kadlec dotáhne?
Je o dva roky starší, takže jsme se potkávali pouze na chodbě nebo když byly nějaké školní fotbaly. Že bude hrát ligu jsem ale věděl už na základce, protože co předváděl s míčem bylo neuvěřitelné. Dnes v žádném extra kontaktu nejsme, ale když jsem mu kdysi psal o lístky na Spartu, tak mi je sehnal.

Vaše střelecké představení obletělo i sociální sítě, nezkoušeli vás lanařit z jiných klubů?
Byl jsem až šokovaný jaký humbuk kolem toho byl. Nebudu lhát, líbilo se mi to (úsměv). Dokonce mi napsalo i pár kluků o nějaké rady. Jeden sedmnáctiletý byl až z Českého Těšína, tomu jsem radil, ať má v zakončení hlavně klidnou hlavu a dává to po zemi podél gólmana. Co se týče nabídek pár jich na stole přistálo.

Váš bratr napsal pod jedním z příspěvků na Facebooku „A to mají ještě toho méně zkušenějšího a o trošku horšího“. Co byste mu na to teď vzkázal?
Že se mu ten vtip vážně povedl. Měl tam i dost lajků. Brácha je takový soutěživý typ, ale bohužel je o něco horší než já (smích).

Jeden z dalších komentářů zněl „Bláža do Sparty“. Fandíte jí, nebo byste raději zvolil jiný tým?
Bláža do Sparty mě rozesmálo. Fandím všem pražským týmům, ale na prvním místě je Sparta, tudíž bych si vybral určitě ji. Samozřejmě bych se ale nezlobil za žádnou prvoligovou nabídku, klidně i z horšího týmu.

V jednu dobu k tomu nebylo úplně daleko, že?
Byl jsem na zimní přípravě ve Viktorii Žižkov, odehrál jsem i pár zápasů a vypadalo to, že bych tam měl zůstat. V tu dobu jsem ale začínal se svou přítelkyní, a rozhodl jsem se pro ni. Nejvýš jsem tedy hrál I. A třídu, už v 16 letech I. B třídu, a chodíval jsem hrát také za pražský výběr.

Šestnáct let jste hrál za Union Žižkov, pak jste přešel do Vědomic. Proč právě sem, když pocházíte z Prahy?
Union byla moje srdeční záležitost. Tam si mě vychovával a trénoval můj táta, kterému děkuji za všechno, to on mě všechno naučil. Dík patří i mámě, která to se mnou vydržela i přesto, že jsem investoval do fotbalu víc času než do školy (smích). V přesunu do Vědomic má prsty moje již zmíněná přítelkyně, která je místní. Její sousedi zjistili, že umím kopnout do míče, a hned mě přemlouvali, ať k nim přestoupím. Když jsem pak jezdil z Prahy na víkendy za přítelkyní, spojil jsem příjemné s užitečným. Za pár měsíců to bude rok, co jsem se přestěhoval do Roudnice, takže kluky už potkávám i na tréninku (úsměv).

Zatímco vy jste šel do Vědomic, váš bratr hraje v Rostoklatech. Nechybí vám trochu vzájemná souhra?
V Unionu jsme hráli v základu ještě i s tátou a samozřejmě mi to chybí, sem tam si přijdu zahrát přátelské utkání do Rostoklat. Na druhou stranu se aspoň o bráchu nemusím bát, určitě by oplácel fauly, které jsou během zápasů na mou osobu.

Jaký máte fotbalový vztah? Probíráte fotbal i na rodinných sešlostech?
Naše rodina fotbalem žije. Dokonce i sestra ho má v merku a troufnu si říct, že má větší přehled jak někteří muži. Taky si našla přítele na ligové úrovni, takže rodinné sešlosti jsou v duchu fotbalu. Řeší se všechno možné a končí to různými provokacemi a hecovačkami, ale musím říct, že většinu her ve fotbale vyhrávám já.

Na závěr tradiční otázka – jaký gól ve své kariéře považujete za nejhezčí?
Vím, že samochvála smrdí, ale pěkných gólů jsem dal dost. Nejvíc pyšný jsem ale na trefu, kdy mi bylo zhruba 16 let, už jsem hrál za chlapy. Na půlce jsem si všiml, že golman je hodně venku z brány, a tak jsem ho přehodil.