Kliknutím zvětšíte
Pamatujete si, jaké jste měl poprvé pocity? Chtělo se vám?
Nechtělo se mi. Ani poprvé, ani nikdy. Je to za trest. Vím, že mi hlavní rozhodčí říkal, že si fauly bude hlídat. Na mně bylo hlídat auty, které byly v mé těsné blízkosti, a samozřejmě ofsajdy. To byl většinou největší kámen úrazu. Vrchol bylo, když na mě v dorostu dokonce mí spoluhráči křičeli, že to by faul a já to neodmával.
Takže vás odradil hned ten první zážitek?
Přesně. To je prostě něco, co nechceš. Modlil jsem se pak, aby vždy přišli všichni rozhodčí. Jenže tehdy se prostě stávalo, že v krajské I. A třídě dorostu tři rozhodčí nebyli…Naštěstí po zápase se to moc neřešilo. Lidi na tebe sice řvali, co to máváš, ale všeobecně každý byl rád, že to někdo mává.
Co pro vás bylo nejhorší?
Nejhorší bylo trefit odmávání ofsajdu. Je pravda, že ne vždy jsem ho viděl dobře. Tak to prostě bylo. Taky mě mrzelo, když jsem odmával aut nebo ofsajd proti vlastnímu týmu a následovaly protesty.
Aktivní kariéra už je skoro pasé
V mládeži hrál v Žatci a chvilku v Libočanech. V dospělé kategorii to byla Velká Černoc, Bořislav a Svádov. Aktuálně už je pro Jaroslava Zemana fotbal skoro pasé. „Paradoxní přitom je, že v 37 letech jsem ještě měl nějaké nabídky z krajských soutěžích. To už je na tom ten fotbal asi hodně špatně. Rád bych někdy stihl zápas svádovského béčka, ale o víkendech už mám jiné priority, hlavně pak rodinu."
A máte nějaký pozitivní zážitek?
Pozitivní bylo to, že mi nikdo nedal přes hubu. (smích)
Dovedu si představit, že za klandrem byli nerudní dědci, od nich jste si asi vyslechl…
Stojí ti za zády a samozřejmě vidí všechno líp, než vidí hlavní rozhodčí. Nejlepší vždycky bylo, když dědové, co stáli opření na druhé straně hřiště, viděli jak Bystrozraký, co se stalo na druhém konci. Ale pozor, když jsem jednou odmával ofsajd proti nám, tleskali mi a chválili. Bohužel jsem většinou mával při venkovních zápasech..
Dostal jste za mávání nějaké peníze?
Dostal jsem maximálně vynadáno. (smích) Nevím, jak je to teď, ale tehdy laici nic nedostávali.
Bylo fyzicky náročné mávat?
Ani ne, přeci jen jsi na jedné půlce. Vem si, že se třeba pět, deset minut se hraje na té druhé půlce a ty stojíš na čáře a čumíš. Nikdy mě to neunavilo. Ale taky mi bylo o 20 let míň. (smích)
Šel byste raději do brány s vědomím, že dostanete nasypáno, než na lajnu?
Upřímně? Radši bych dostal deset banánů, než jít mávat. Když jsme jeli na zápas a já věděl, že chytat nebudu, hned jsem myslel na to, že nějaký pořadatel jde k nám s praporkem a říká: „hoši, kdo to bude mávat?“ Bylo to peklo.
Problémem někdy je, že laik není nestranný.
Souhlasím, nejlepší by bylo, kdyby byl laik nestranný. Zažil jsem, že nás jednou mával právě laik z týmu soupeře. Tehdy jsem chytal a co si budeme povídat… Soupeři měli za první poločas jeden ofsajd, my v tom druhém snad deset. To asi hovoří za vše. Za mě by měli být tři sudí všude.
Ale je jich málo.. Vy už máte skoro po kariéře, nezkusíte být třeba hlavní sudí, když laik pro vás není?
Asi ne. (úsměv) Sám vím, že jsem kolikrát na rozhodčí jako hráč pořvával, ale neměl jsem pravdu. Stále po hřištích běhá hodně bláznů, kteří všechno vidí jenom podle sebe, a i ten nejlepší rozhodčí je pro ně kopyto. Takže ne, pískat bych nechtěl. Kolikrát obdivuji rozhodčí, že si takhle kazí víkend.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
