Okresní soutěže fotbalistů na Litoměřicku přinesly o víkendu řadu zajímavých výsledků. Ve Střížovicích nastoupil v rámci IV. třídy za roudnický B tým brankář David Lisec, který se mezi tři tyče postavil po 15 letech. Jeho tým nakonec ve šlágru třetího s prvním zvítězil hladce 9:2.

Jaká je momentálně vaše funkce v Roudnici a jak často se při tom dostanete, alespoň třeba v tréninku, na hřiště?
V Roudnici působím jako sekretář a vedoucí A mužstva. Na hřiště se nedostanu skoro vůbec, a to ani při tréninku. Byla to opravdu nouzová situace, kdy jsem chtěl pomoci týmu, protože nám vypadlo asi šest hráčů, tak jsem klukům nabídl, že si stoupnu aspoň do branky, ať máme víc hráčů v poli. Nakonec jsme měli tři kusy na střídání.

Po jaké době jste si stoupl do brány při zápase?
Když nepočítám fotbalové oslavy ve Vědomicích, tak jsem stál mezi třemi tyčemi naposledy asi před 15 lety.

Byl jste hodně nervózní?
To ani ne. Věděl jsem, že přede mnou budou hrát Luboš Ouzký a Michal Šmidrkal, kteří oba kopali divizi, takže jsem se tolik nebál.

Vedoucí klubu vás pochválil, jaký pocit máte ze svého výkonu vy?
Myslím, že to dopadlo nad očekávání dobře a jsem se sebou vcelku spokojený.

Na svém profilu na sociálních sítích jste avizoval, že brýle, které nosíte, nebyly potřeba, nebyl to bez nich trochu nezvyk?
Popravdě, byl to strašný nezvyk. Nosím brýle na dálku, jenže hřiště bylo mokré, a když jsem to před rozcvičením zkoušel s nimi, rosa mi okamžitě pokryla sklíčka a vůbec nic jsem neviděl, takže jsem se rozhodl to risknout bez nich.

Tři střídající hráči se narodili v šedesátých letech, umíte si představit chytat ještě za 10 či 15 let?
Asi ne, je dva dny po zápase a mě ještě teď všechno bolí.

Zápas jste zvládli ve velkém stylu, bude pro příští kolo platit, že vítězná sestava se nemění?
To záleží především na trenérovi (úsměv). Byl jsem asi sedmý brankář, který se letos do branky béčka postavil. Kluci nemají vyloženě stanoveného brankáře, vždycky si tam někdo vleze.

A kdyby od trenéra přišla nabídka si zachytat i před domácím publikem?
Nevím. To už by se asi nervozita dostavila. Ale nakonec bych do toho nejspíš šel.