V deseti letech jste začínal v Sokole Brozany, fotbal tedy hrajete padesát let. To je úctyhodné…
Doma v Brozanech jsem kopal do svých 42 let a mohla za to skvělá parta, kterou tvořili bratři Kühnové, Klimeš, Gabriel a další. S tou jsme to nakonec dotáhli až do divize. Do Radovesic jsem pak odcházel proto, že za ně hraje právě celá řada bývalých hráčů z Brozan.

Dá se ta skvělá parta blíže specifikovat?
Velké kamarádství, po otevření kabiny prostě pocit, že jsme si všichni strašně blízcí a nepamatuji si, že by kdokoliv z nás bral povinnosti vůči klubu na lehkou váhu.

Není tomu zase tak dávno, kdy jste si ošklivě pochroumal kotník. Stát se tak o pár desítek let dříve, do míče byste si asi už nekopl, že?
To je pravda. Současná medicína ovšem představuje něco, o čem laik může jen těžko hovořit. Musím jednoznačně poděkovat pražské nemocnici na Bulovce, tamější ortopedii, protože jen díky ní si dál mohu kopat do mičudy, ačkoliv teď už s umělým kloubem.

Když se ještě vrátíme k té padesátce, na které období v ní nejraději vzpomínáte?
Tak nepochybně na to, strávené v Brozanech, kde jsme postupně od I. B třídy šli tvrdohlavě za postupy až do divize.

Ti, kteří vám fandili, mají určitě v živé paměti, že jste několikrát skládali reparát…
Jak jsem ale už zmínil, vše bylo postaveno na úžasné partě, a to není žádná fráze. Ta se vždy dokázala oklepat, semknout a díky tomu stravovat a překonat dílčí nezdary.

Vraťme se do Radovesic, kde jste se ujal trenérské role po Petru Gabrielovi. Nechtěl byste si zahrát okresní přebor Litoměřicka?
S ohledem na aktuální situaci a po v této sezoně odehraných zápasech ano. Pohybovali jsme se ve středu tabulky a samozřejmě, jako exbrozaňáci, se snažíme kabinu přesvědčit o tom, že rozhodně máme na víc.

A co vedení klubu, to by přebor Litoměřicka bralo?
Co vím od Hory, Koskuby, Pikla a lidí kolem, nikdo by se určitě postupu výš nebránil.

Mělo už zmínéně kvarteto (Koskuba, Manda, Pikl, Hora), které má profesionální smlouvu, začít s tréninkem?
Ostatní kluci se do tréninku, mám na mysli ten kolektivní, zapojit na place nemohli. Ale vím, že na fyzičce pracují, aby v okamžiku, kdy budeme moci zase vyběhnout na hřiště, byli všichni fit a připraveni.

Často dochází k porovnávání kvality fotbalu na okresní úrovni se sousedy. Na Mělnicku hovoří o Litoměřicku s respektem?
Vím o těchto názorech zprostředkovaně, například od trenéra Slovanu Horní Beřkovice Michala Kurucze. Ten ale říká že litoměřický okresní přebor je na tom v porovnání s mělnickým po všech stránkách lépe.

Vy jste během svého volna i vášnivým sběratelem wyandotek, nebo-li zdrobnělých slepiček. Doma jich prý máte šestadvacet, je to tak?
Ano, je to pravda. A snad bych jen dodal, že jsem jediný člověk na světe, kdo se může něčím takovým pochlubit.

Co byste vzkázal čtenářům na závěr?
Doplnil bych to snad jen přáním, aby probíhající pandemie co nejdříve odezněla, ať už se můžeme zase vrátit na hřiště a společně se spoluhráči a fanoušky si zase v plné míře užívat fotbal.

AUTOR: MOJMÍR STRACHOTA