Kvůli sestupu Příbrami z druhé ligy by měly z divize padat tři celky. Štětí je čtvrté od konce, Nespeky na něj ale ztrácí pouhé tři body. Vážnost situace si moc dobře uvědomuje také brankář Václav Čížek.

„Z toho, co slýchávám ve fotbalovém prostředí, můžu jen konstatovat, že Nespeky jsou silnější v zákulisí, než na hřišti. My máme vše ve svých rukou, o záchranu divize ve Štětí budeme bojovat, do posledních třech zápasů však musíme něco změnit,“ má jasno 24letý Čížek.

Zdroj: tvcom.cz

Venco, naposledy jste po nepovedeném výkonu prohráli ve Slaném 0:2. Jak jste celý zápas viděl?
Do Slaného jsme jeli s cílem bodovat, čekalo na nás takticky dobře pracující mužstvo s mixem zkušených i mladých kluků, kteří mají svoji kvalitu. První tři šance jsme přežili, poté ale inkasovali z penalty, což se ke konci soutěže začíná stávat pravidlem. Ale ta nám to neprohrála. My nepředvedli vůbec nic a zaslouženě prohráli. Kluci makají na sto procent, to se jim nedá vytknout, ale problém nám dělají základní věci. S tím je těžké uspět kdekoliv. Obrovský rozdíl je v kvalitě finální fáze. Soupeř z pěti centrů čtyřikrát trefí svého hráče, jednou tyč. My ze dvou trefíme stopera soupeře.

Na jaře je to zatím jedno velké trápení. Vyhráli jste pouze jednou, navíc už devětkrát jste nedali gól.
Z mého pohledu se to zlomilo v zimě, kdy nám odešel Vojta Pokorný, střelec sedmi branek, zpátky do Teplic B. Vojta je nadstandardní fotbalista, nebojí se hrát, umí vytvořit přečíslení, šanci, s ním jsme se mohli měřit s kýmkoliv. Teď je to jiné, obraná fáze funguje pořád na jedničku, problém přichází v přechodu a útočné fázi, kde se zbavujeme zodpovědnosti. Nejsme si schopni nahrát třikrát po sobě, natož vytvořit šanci. Možná to zní krutě, ale je to tak. Pokud odečteme utkání s Újezdem, vstřelili jsme dvě branky v jedenácti duelech. To na divizi prostě nestačí.

Z divize budou padat tři týmy, Nespeky se na vás dotáhly na tři body. Situace se trochu začíná komplikovat.
Nespeky jsem viděl hrát třikrát. Z toho, co slýchávám ve fotbalovém prostředí, můžu jen konstatovat, že jsou silnější v zákulisí, než na hřišti. My máme vše ve svých rukou, o záchranu divize ve Štětí budeme bojovat. Do posledních třech zápasů však musíme něco změnit.

On už to naznačil Michal Obrtlík. Zápasy doma proti SK Hřebeč a Ostrovu budou klíčové.
Je to tak. Nelze čekat, že v současné situaci tyto týmy přehrajeme fotbalovostí, musíme být prostě bojovnější a jít za vítězstvím, prostě táhnout za jeden provaz.

Jak vy osobně snášíte ten tlak s ohledem na postavení v tabulce?
Není to příjemné. Michal Obrtlík se s klubem vydal cestou mladých hráčů, něco podobného jsem zažil tenkrát v Roudnici. Ale tady je to trošku jiné. Kluci, kteří přišli z dorostu Teplic, Ústí nebo farmy mají svoji kvalitu. Pokud by měli zájem zůstat i do budoucna, plus by se kádr vhodně doplnil, mohlo by se Štětí stát štikou divize. Je to ale vše složité. Případný sestup by to zkomplikoval ještě více. Obecně by čtvrtá nejvyšší soutěž v litoměřickém okrese znatelně chyběla. Osobně musím říct, že jsem určitou nervozitu a tlak ztratil po konci první sezóny ve Štětí, kde jsem si dokázal, že tuto soutěž chytat můžu. Nyní se těším na každý zápas a snažím se klukům co nejvíce pomoct.

Fotbalisté SK Štětí - ilustrační foto.
Ustrašený výkon bez nasazení a bojovnosti. Štětí začíná mít problém

Pojďme k vám. Jak jste vůbec začal s fotbalem?
S fotbalem jsem začínal asi v osmi letech v Cítově. Každý den jsme společně s kamarády trávili u nás na hřišti. Starší kluci mě vzali mezi sebe a mě moc bavilo se s nimi měřit a neustále se zlepšovat.

Kde všude jste zatím hrál?
Do 16 let jsem hrál za Cítov, poté následoval přesun do dorostu SK Roudnice nad Labem, jeden rok fotbalové farmě. První dvě sezóny v mužích jsem strávil v Roudnici, ale ani jedna se kvůli covidu nedohrála. Zde jsme se střídali po dvou zápasech, to mě nenaplňovalo, chtěl jsem chytat každý zápas. To mi umožnila Pšovka Mělník, kde jsme dokonce bojovali o postup do krajského přeboru. Po roce na Pšovce jsem se dostal do Štětí. Nejraději vzpomínám na půlrok v roudnickém dorostu pod vedením Karla Grabmüllera. Ten mě naučil dávat fotbalu ještě něco víc, než doposud, což se mi vyplatilo.

Proč jste se rozhodl chytat?
Měl jsem potíže s kyčlí, takže jsem vlastně fotbal hrát podle doktorů nemohl. Napadlo mě si stoupnout do brány, kde se tolik neběhá a máma byla spokojená.

Do Štětí jste přišel v roce 2022. Jak se váš přesun zrodil?
S Davidem Liscem se známe z Roudnice. Michal Obrtlík mě viděl poprvé v zimním přáteláku proti Teplicím B. Neměli brankáře, tak jsem jim šel pomoct. Dostal jsem sedm branek, něco chytl, Michala jsem nejspíš zaujal a v létě už jsem byl ve Štětí.

Fotbalisté Velemína (červené dresy) vyhráli na půdě posledních Prackovic nad Labem 1:0.
Prackovice zažívají tragickou sezonu. O té další rozhodne „hlasování“ hráčů

Jste stále hodně mladý hráč. Jaké máte aktuální fotbalové sny a cíle?
Hodně mladý jsem byl před čtyřmi lety, teď jsem mladý. Má kariéra má zatím správnou posloupnost, od nejnižších soutěží, přes divizi dorostu, A třídu, až do seniorské divize. Nebál bych se i stupínku výš, chtěl bych si zkusit, zda na to, i přes svou výšku, mám. Myslím si, že mě od toho dělí jedna nebo dvě povedené sezóny v divizi a trošku štěstíčka.

Fandíte Spartě nebo Slavii?
Dříve jsem kvůli dědovi fandil Slavii, ale její poslední kroky mi nepřijdou sympatické. Naopak Sparta se mi líbí. Jak na hřišti, tak na poli marketingu.

Prozradíte čtenářům čím se živíte?
Studoval jsem UK FTVS. Bohužel jsem, i kvůli nějakým problémům v osobním životě, neudělal státnice. Nyní studuji výší odbornou v Roudnici nad Labem a brigádně pracuji ve skladu.

Vzpomenete na nejhorší inkasovaný gól a nejlepší zákrok?
Nejhorší gól nemám, takhle na inkasované branky nehledím. Nejlepším zákrokem je vstřelený gól proti Březové v posledním kole minulého ročníku. Když o tom tak přemýšlím, možná bych střelecký půst mohl přerušit právě já.


Načítám výsledky ...

Načítám tabulku ...