FK Litoměřicko. Projekt, který započal v roce 2016. Lze ho nazvat úspěšným?

Úspěšný ve své podstatě je, protože už třetím rokem hrajeme ČFL, ale představujeme si po všech stránkách markantní zlepšení. K ideálu to má určitě ještě daleko.

Co se nedaří?

FK Litoměřicko je klub se čtyřmi sty členy. A ne vždy funguje vše úplně optimálně. Já jsem typ člověka, který by nejraději každému vyhověl a dal mu, co mu náleží, ale i kdybych se rozkrájel, pořád se najdou lidé, co řeknou, že jsem se rozkrájel málo. Projekt funguje tak, jak byl nastavený. Osobně bych si představoval ještě větší provázanost od mládeže k dospělým týmům a naopak. Od nejmenších dětí po dospělé jsme ale jedna rodina. Na klubové šále máme motto Spolu jsme nejsilnější. A já chci, aby to nebylo jen nějaké klišé.

Na seniorské úrovni disponujete čtyřmi týmy. Je to optimální počet?

Všichni říkají, že jsme blázni, nikde nemají čtyři týmy dospělých, ale ono to funguje. Áčko s béčkem jedou parádně, mužstva vzájemně komunikují, společně trénují, to je přesně ono. Céčko a déčko si žijí trochu vlastním životem. C-tým vyplynul sloučením Litoměřic s Mlékojedy, D-tým je zase parta kamarádů z Litoměřic, která chtěla mít nějaké zázemí a nestojí nás skoro nic.

Pokračujte…

Žádný hráč, který u nás vyjde z dorostu, nemůže říct, že nemá kde hrát. Když bude výtečný, může do A-týmu. Tam ale mohou opravdu jen ti nejlepší. Pokud se dorostenec potřebuje ještě vyhrát, jde do béčka, případně do céčka. A pokud se chce někdo fotbalu věnovat jen rekreačně, má k dispozici déčko. To je celý smysl těchto týmů.

Hlavní mužstvo hraje třetí ligu. Je to soutěž, která vlastně dělí profesionální fotbal od amatérského. Jak ČFL vůbec vnímáte?

Řeknu to asi takhle. Krajský přebor a divize, to je velký skok. Ale divize a ČFL, to je obrovský skok. Ani 1. a 2. liga nemají takový rozdíl. V České fotbalové lize už jsou výborní fotbalisté, co prošli juniorkami Slavie či Sparty. Je to prostě už úplně jiná úroveň.

Nemohu nezmínit neustálé debaty o tom, že ČFL patří k nejzkorumpovanějším soutěžím v Česku. Máte stejný názor?

Slovo zkorumpovaný je silné. Jde o soutěž, které se nedostává tolik pozornosti od médií a fanoušků, je to liga na pomezí. Je jedna z nejtvrdších v Česku, hráči jedou nadoraz, bojují o šanci procpat se do profesionálního fotbalu. Často v ní jsou i sudí, kteří byli vyřazeni z 1. a 2. ligy a i těm se občas utkání nepovede. Když se tohle všechno sečte, můžete mít opravdu pocit, že jde o takovou malou džungli.

Týkalo se tohle vaše tvrzení i zápasu Litoměřicka s Vyšehradem?

Dostali jsme gól z jasného ofsajdu. Okamžitě jsme protestovali, situace byla na kameře. Komise udělala to nejlepší, oba rozhodčí vyhodila. A takhle to musí být pořád, to je celé. Sudí musí vědět, že si nemohou jít zapískat ČFL pro radost, snažit se musí i oni. Někdy si také řeknete, že arbitr píská tak, že to musí být ovlivněné. Jenže pak sledujete jeho druhý třetí zápas a on rozhoduje úplně stejně.

FK Litoměřicko hráčům platí. Kolik peněz si u vás hráči vydělají?

Jsou to poloprofesionálové, někdo je placený, někdo ne. V ČFL je to zpravidla u všech klubů stejné. Hráči mají nějakou fixní odměnu a pak jsou hodnocení na základě výsledků, startů, počtu tréninků, bodů zvenku, atd. Rozhodně to ovšem není tak, že by nemuseli chodit do práce. Jde o jakousi formu přivýdělku, pracovat musí.

Na kolik si tedy přijde průměrný hráč A-týmu?

V průměru jde o částku deset tisíc korun. Střídající hráči ale na peníze třeba nedosáhnou, přestože fotbalu obětují neskutečné množství času. Může se stát, že hráč pojede na utkání třeba do Ústí nad Orlicí, a když tým prohraje, fotbalista tam jel vlastně zadarmo. Hráči jsou placení od kvality. Pokud je šestnáctiletý kluk lepší než třicátník, přijde si i na víc peněz.

Jaký je rozpočet na sezonu?

Necelých šest milionů korun. Je to částka na hraně. Už dávno to nefunguje tak, jako v devadesátých letech, kdy stačilo podnikatele poplácat po zádech a on vám dal peníze. Je to dnes mnohem složitější, protože když dáte peníze do sportu, jsou nenávratně pryč. Autobus do Varnsdorfu či do Sokolova stojí třeba tolik, co vyberete na příspěvcích v jedné kategorii. A takové dálky jedete i desetkrát za půl roku. Město s krajem vám samozřejmě mohou dát nějakou částku, ale z toho zdaleka nezafinancujete vše, co musíte platit.

Kolik procent rozpočtu tvoří výnosy ze vstupného?

Asi 0,03 procenta. Zní to úsměvně, ale je to tak. Zaplatíme pořadatele, výběrčí, dětem jako podavačům dáme nějaký ten párek či klobásu a jsme na nule.

Trápí vás, že lidé v Litoměřicích nechodí na fotbal?

Trápí mě, že lidé na fotbal nechodí vůbec. My na tom ještě nejsme nejhůř, na nás těch 200 – 250 lidí přijde, ale když dorazíme třeba do Varů, tam vám přijde 100 lidí.

Jak spolupracují menší oddíly z Litoměřicka? Berou FK Litoměřicko jako zkušenějšího kamaráda, nebo se od něho distancují?

Chtěl bych, aby to tak bylo, ale je to nárazové. Třeba Roudnice cíleně vybírá nejlepší hráče z celého okresu. My tohle úplně neumíme, děláme to spíše obráceně. Spoléháme na to, že Litoměřice jsou velké město, nevybíráme masivně ostatní kluby, bereme opravdu jen ty nejlepší z nejlepších. Vždy mi vadil jakýsi partyzánský přístup k menším oddílům. Nemůžeme z malého klubu vzít pět hráčů, protože fotbalovou mládež v dané vesnici akorát pohřbíme. A to rozhodně nechceme. Můžeme to sice udělat a pak se plácat po ramenou, ale následně daný klub už nikdy ke spolupráci nepřemluvíme.

Jak moc potřebujete OFS Litoměřice a jak moc OFS potřebuje vás?

Ať se potřebujeme nebo ne, už jen z principu bychom měli spolupracovat. Je to strašně důležitý orgán pro menší oddíly v okrese. My hrajeme české národní soutěže, tudíž okresní svaz moc nezatěžujeme. Jsme ale vůči němu korektní a totéž žádáme od něj.

Funguje dobře celá Fotbalová asociace České republiky?

FAČR bude vždy kritizovanou asociací, klubů je ohromná spousta. Myslím, že lidé tam dělají, co mohou, ale ne vždy se jim to vydaří. Mrzí mě také špatný mediální obraz. Bylo by zapotřebí svaz okořenit lidmi, kteří vyšli z reprezentace. Lidé jako Šmicer, Siegel, Novotný, Poborský – ti všichni vědí, o čem fotbal je. Byli by přínosem.

Je reálné, aby A-tým v nadcházejících letech bojoval o postup do 2. ligy?

ČFL hrajeme tři roky, snažíme se jí hrát co nejlépe, ale jsou mužstva s větším rozpočtem a většími ambicemi. My ambice na druhou ligu nemáme. Chceme sázet na mladé. Není nic jednoduššího, než koupit vysloužilé ligové hráče, kteří druhou ligu vykopou. Ale touto cestou jít nechceme, budoucnost by pak byla nulová. Když mladí ukáží, že na to mají, pak se o postupu do 2. ligy můžeme bavit. Další otázkou jsou ale finance. Musel by přijít hodně silný sponzor.

Předsedou jste od roku 2009. Je to stále práce, která vás baví a která vás naplňuje?

V klubu jsem od 6. září 1976, kdy jsem přišel jako šestiletý kluk. Jsem tu 43 let, něco jsem už zažil. Nikdy bych nikam neodešel, jsem patriot. Na druhou stranu se mi má narodit druhá holčička a vůbec nevím, jestli to půjde skloubit. Rozhodně bych chtěl, aby se na mě vzpomínalo jako na někoho, kdo posunul fotbal v Litoměřicích dopředu.