Jeden blok Větrníku byl vyklizený kvůli rekonstrukci, druhý sloužil pro studenty programu Erasmus, kterých nebylo mnoho. Správa kolejí a menz Univerzity Karlovy proto nabídla prostory k dispozici pražskému centru pro uprchlíky. Na toto rozhodnutí tlačili studenti v čele se studentkou psychologie na Filozofické fakultě Kateřinou Junákovou. Když se hledal styčný důstojník, jenž by měl ubytování na starosti, o funkci se přihlásila. „Když jsem do toho vrtala, bylo by mi hloupé dát ruce pryč a nezapojit se do práce,“ popisuje.

Váleční uprchlíci z Ukrajiny. Ilustrační foto
Domluvené bydlení v hotelech končí. Ukrajinci hledají vlastní byty

Myslela si, že pomůže jen v začátcích, nyní už tu pracuje tři měsíce. Během pouhých čtyř dní dorazily téměř čtyři stovky lidí, a dva bloky kolejí se tak staly největším běženeckým ubytováním hned po střediscích Správy uprchlických zařízení. Zaměstnankyně kolejí a menz tu trávily celé dny, hasiči naváželi postele, pomoc zaštítil Český červený kříž. „První dny člověk jen zmírňoval chaos. K jídlu jsme rozdávali, co nám sem lidé vozili, většinou samé čokolády, čínské polévky a sendviče,“ vzpomíná na těžké začátky Junáková.

Druhý den stěhování se dostavila na místo Martina Cílková, která předtím působila jako krizová manažerka na pražském hlavním nádraží.

Ve Větrníku pomáhá Českému červenému kříži nastavovat strategii pomoci a udržovat systém. Podařilo se jí to rozdělením dvou bloků a čtyř pater na osm úseků. Do každého nechala uprchlíky zvolit kapitánku, jež má danou část na starost a komunikuje s českými koordinátory. „Zjistím, co lidi na mém patře potřebují, kdo má zdravotní problémy, kdo psychické potíže, kdo potřebuje právníka, a řeším to pak s Kateřinou nebo Martinou,“ popisuje svou činnost jedna z ukrajinských kapitánek Olena.

Desítky dobrovolníků

Českým koordinátorkám pomáhají desítky dobrovolníků a také ukrajinští starousedlíci. Jeden z nich si právě jde do přízemní kanceláře vyzvednout reflexní vestičku Českého červeného kříže a míří za uprchlíky, aby jim tlumočil úřední dokumenty v češtině. V kanceláři se protínají všichni styční důstojníci se všemi problémy i řešeními. Není příliš prostorná, ale asi dvakrát větší, než jsou studentské pokojíčky uprchlíků.

Cílková má na starost o stovky běženců i další recept. „Snažila jsem se nestavět je do role pasivních obětí, ale zapojit je do dění a pomoci jim postavit se na vlastní nohy,“ prozrazuje.

Noční vlakové spoje přivážejí ukrajinské válečné uprchlíky na nádraží. Ilustrační snímek
Někdy máme pocit, že uprchlíci naši pomoc zneužívají, říkají sociální pracovníci

Rozdala nasbírané trvanlivé potraviny a úklidové prostředky a přípravu snídaní a večeří a rovněž uklízení již nechala na nich. „Dává jim to i určitou nezávislost. Někdy už tu navaří spíše Ukrajinci dobrovolníkům než naopak,“ usmívá se.

Na obědy chodili běženci tři měsíce do nedaleké menzy na Kajetánce. A občas jim pořadatelé konferencí nabídli přebývající porce jídel. Nyní už většině obyvatel kolejí chodí dávky, takže si potraviny hradí především ze svého.

Jeden čas se ve Větrníku potýkali s výpadkem dobrovolníků nebo materiální pomoci, ale to se podařilo překonat díky facebookové skupině Pomoc Větrník. Dnes už také mohou díky financím poskytnutým Prahou 6 aspoň symbolicky platit práci koordinátorů, zdravotníků a tlumočníků. Kateřině s Martinou se podařilo vystavět široký tým, takže nepomáhají Ukrajinkám sami. Postupně přivedly několik organizací, každá má svoji specializaci.

Například Organizace Meta pomáhá se začleňováním dětí do škol a školek, Český helsinský výbor poskytuje právnické poradenství nebo Centrum sociálních služeb Praha zase sociální práci. „Myslí opravdu na všechno. Pořádají pro nás i pohybové kroužky, chodíme třeba na zumbu. Místní z Petřin pro nás zase uspořádali venku piknik,“ chválí přístup Čechů Olena.

Olena uprchla se svými dvěma dětmi z Dnipru. Jde o město, kde málokdo mluvil jen ukrajinsky, většinou se používala i ruština.
Po válce už rusky nepromluvím, říká uprchlice z Ukrajiny Olena

Nyní čeká Větrník velká stěhovací akce. Jednu z budov totiž od září přenechají dobrovolníci novým studentům a do té doby musí přestěhovat dvě stě lidí na druhou stranu Prahy do Hostivaře.

„Tam je to hezčí, větší, ale jde o bývalé administrativní prostory a není tam dost sprch, ty se budou muset ještě nějak zařídit. Lidi už si zvykli tady na Petřinách a je kolem toho hodně emocí,“ líčí Junáková.

Se setrváním váhají

Někteří Ukrajinci z Větrníku chtějí v Česku zůstat, další pokukují po situaci v domovině a váhají, zda zapouštět kořeny tady, nebo vše směřovat k návratu. „Žijí v mimořádně složité a nejisté situaci, snaží se vypořádat s traumatem, mají strach z budoucnosti, strach o muže nebo zbytek rodiny na Ukrajině. Cítí se provinile. Mají dojem, že by se neměli smát a cítit štěstí v době, kdy jejich přátelé na Ukrajině umírají,“ vykresluje Junáková.

I proto lidem z koleje pomáhají i ukrajinští odborníci z organizace Amiga, jež nabízí psychologickou péči.