Ve 30. letech absolvoval vojenské letecké učiliště a stal se pilotem. Nesmířil se s okupací vlasti a proto již v létě 1939 odešel do exilu. Jako stíhací pilot bojoval ve Francii, potom již jako důstojník v Británii a od února 1944 jako velitel 2. letky u 1. samostatného československého stíhacího pluku v SSSR, s kterým se zúčastnil SNP a později Ostravské operace. V květnu 1945 konečně přistál mezi prvními na kbelském letišti v již svobodné Praze.

Se svými osmi sestřely nepřátelských letadel, zničením několika pozemních cílů se stal leteckým esem. Je obdivuhodné, že za celou válku sám neutrpěl žádné zranění. Byl dekorován řadou našich i zahraničních vyznamenání, zato komunistický režim se mu, jako mnoha jiným, odvděčil perzekucí a pěti roky těžkého žaláře a nucených prací v uranových dolech.

Až v 60. letech byl částečně rehabilitován a vrácena hodnost majora v.v. Teprve po roce 1989 byl plně i morálně rehabilitován, postupně povýšen až do generálské hodnosti a byla mu udělena další vyznamenání. Letos je armádními složkami, senátem a městem Litoměřice navržen na vyznamenání nejvyšší – Řád bílého lva.

Město Litoměřice již před léty udělilo Františku Chábrovi čestné občanství a jeho jméno nese i nedávno postavený most přes Labe. Byl také jmenován čestným velitelem 211. taktické letky 21. taktické letecké základny v Čáslavi a tato Tygří letka Gripenů nese jeho jméno. Jejich delegace se spolu se zástupci města, rodiny a blízkých přátel každoročně účastní vzpomínkového aktu u Cháberova hrobu na litoměřickém hřbitově.

Uctěme v těchto dnech i my ostatní tichou vzpomínkou památku generála Františka Chábery.

Jiří Střítezský