Celý její název zní Pečeme chleba z kvásku a děláme domácí těsta, užitečná publikace je výborem i volným pokračováním dvoudílných Domácností našich babiček. A vězte, že je z pera zkušené autorky Aleny Gajduškové, která tak vychází z historických kuchařských knih, dobových živnostenských receptářů, odborných publikací i archivů rodinných. Inspirovaly ji ručně psané recepty z konce 19. a 1. poloviny 20. století. Jenže tím to pro ni nekončí, naopak začíná. Dál totiž do českých kuchyní nikdy nepustí nic jedlého a křupavého, aniž by to vše sama neodzkoušela, neuhnětla a ovšem i neupekla… Zeptáte-li se v Dauphinu, jak vidí budoucnost svých návodových kuchařských knih, i té perníkové a chlebové, asi zde zazní: „Tyto tituly se s největší pravděpodobností napříště neztratí v záplavě knih, zabývajících se vařením. Je to další titul známé autorky Aleny Gajduškové, čtenáři tu najdou řadu receptů dle báječných zkušeností našich předků.“ Vydal Dauphin, podzim 2020, 1. vydání, 168 stran, stojí 248 korun.

Ukázka strana 45, kráceno: Chléb náš vezdejší

Známé je rčení „vše se přejí, chléb ne“, ač ho jíme denně. První chléb byl nekvašený. Hrubě mleté/drcené obilí míchali s vodou, z hmoty byly placky, pekly se na rozpáleném kameni či ve žhavém popelu. Či se šrot či mouka míchaly s vodou na hustou kaši, ta opékala na rozpálených kamenech. Placky mohly být do zásoby či se jíst čerstvé, teplé. Obilné placky se ani nemusely péct. Z ječné mouky byly tzv. máza – placky jen sušené. Byly do zásoby, před jídlem vlhčily vodou. Obilné placky byly i z vařené kaše, z vody, mléka čí kvašené, asi předchůdce našeho kvašeného chleba. Nejstarší dochovaný kvašený chléb je asi z doby 3500 let př. n. l., byl nalezen při archeologickém průzkumu sídliště Twann (Švýcary). Vědci si myslí, že 1. kvašené chleby vznikly přidáním kyselého mléka do základního těsta či ze zapomenutého či odloženého těsta, které zkvasilo a vykynulo. Druhý literární pramen uvádí, že nejstarší chléb v Evropě je z doby před více než 6000 lety v sídlištích, která pokrývala blízkou oblast kolem alpských jezer. K rozšíření kvašeného chleba coby základního pokrmu byl zapotřebí kvas (kvásek), ale hlavně kvalitní mouka, tu bylo možné lépe semlít na ručním rotačním mlýnku. Tehdy se zrno drtilo dvěma kameny. Většina chlebů z pravěku byla dobré až výborné kvality. V době bronzové naši předci uměli dělat a uchovat chlebový kvas. Tvarově byly chleby různé. Od vysokých homolí po křehké i silnější placky, chleby vekovité, okrouhlé, čtverhranné i trojúhelníkovité. Rituální chleby měly tvar do podoby zvířat i postav. Mouka na chléb se užívala jemně i hrubě mletá. Také se do chleba přidávaly koření, med i sladké plody. Chléb byl důležitý, že se na něj nezapomínalo ni v manželských smlouvách. Ni zemřelým ve starém Egyptě se nesměl chléb upírat, byl uváděn v obětních seznamech, zobrazován na obětních tabulkách. S pivem to byly potraviny, které byly v hrobech zemřelých. Dle doložených zpráv znali Slované kvas i kvašený chléb v 10. století, pečení chleba v peci v 11. století. 

Radek Strnad