Recenze knihy: Lidé a hradby

Potřeba obrany a pocit bezpečí jsou v lidském vědomí zakódovány od nepaměti. V průběhu různých dějinných epoch, starověkem počínaje, byla proto lidmi odlišných kulturních okruhů budována opevnění jejich sídel – hradišť, hradů, měst, církevních staveb. Zcela specifickou se v novověku stala výstavba fortifikačních objektů bastionového typu, jejichž pozůstatky lze nalézt v mnoha zemích. Také na území České republiky lze spatřit rozsáhlé pevnostní stavby či jejich zbytkové relikty - byly stavěny zejména v 17. a 18. století. Tyto objekty tvoří poměrně významnou část tuzemského kulturního dědictví. Na konci letošního roku byla vydána kniha mapující období jejich vojenské slávy, ale také příběhy lidských osudů odehrávající se v jejich zdech.

Publikace s názvem Lidé a hradby je kolektivní odbornou monografií. Jedenáct autorů se věnuje fenoménu českomoravských bastionových pevností z různých úhlů pohledu. Na příkladu zámku Doubravská Hora u Teplic je zastoupeno téma určení definice pevnostního stavitelství (Jana Daďourková, Lukáš Sláma). Svět třicetileté války a byrokracie s ním spojené (Vítězslav Prchal) se odvíjí v kapitole věnované inspekční cestě plukovníka císařské armády Johanna Ulricha Pissingera po moravských pevnostech (Olomouc, Brno, Uherské Hradiště). Záležitostmi ohledně výstavby vojenského opevnění, plánem počínaje a realizací konče, se v kapitole věnované pevnosti Velká Šance u Jablunkova zabývá Martin Král. Fenomén poddanského městečka (Moravská Ostrava) na hukvaldském panství a ekonomickými či společenskými možnostmi výstavby jeho fortifikace je popsán v důkladně zpracované stati knihy (Lenka Nováková). V dalších kapitolách publikace jsou pevnostní objekty součástí bojových operací války o bavorské dědictví (Zdeněk Munzar) – zdařile je pojednáno o vpádu armády prince Jindřicha Pruského na území (nejen) dnešního Libereckého kraje a bojových střetnutích s císařskou armádou včetně tzv. klamných operací v širokém perimetru území od Litoměřic po Frýdlantský a Šluknovský výběžek.

Kniha obsahuje také tematické přesahy do zahraničí – výzkum historické zkušenosti pevnostní podzemní války (Petr Wohlmuth) na příkladu nizozemských

reálií a zákopových bojů Velké války předchází vrcholovým kapitolám (Jindřich Hofman, Michael Viktořík, Vojtěch Kessler, Josef Šrámek) věnovaným souboru nejvýznamnějších pevností (Praha, Brno, Olomouc, Terezín, Josefov, Hradec Králové) v českomoravském prostoru. Nejpodrobněji je popsán příběh Hradce Králové – ironií osudu do dnešních dnů nedochovaného pevnostního města (na rozdíl od Terezína či Josefova). V příslušné kapitole defiluje mozaika vzpomínek slavných hradeckých rodáků a obyvatel. Odvíjí se příběh postupné urbanistické proměny města, jenž zásluhou starosty Františka Ulricha a architekta Josefa Gočára vyústila do podoby „salónu republiky“.

V kontextu závěrečné kapitoly lze zaznamenat, že v publikaci nebyly podrobněji popsány dějiny Terezína – vzhledem k pietnímu významu jeho bastionové pevnosti je historický význam tohoto města srovnatelný s Hradcem Králové. V oblasti odborné terminologie se v textu objevuje pojem zemský vybranec – chybí zde vysvětlení rozdílů, kterými se příslušníci těchto oddílů lišili od vojáků zeměbraneckých jednotek – v období baroka či v 19. století byli totiž vojáci do armády převážně rekrutováni nikoliv vybíráni.

Kniha Lidé a hradby seznamuje čtenáře se specifickým světem pevnostního stavitelství a reáliemi s ním souvisejících. Je napsána se značnou odbornou erudicí autorů a natolik čtivě, že může inspirovat k návštěvě pevnostních areálů, které se na území České republiky zachovaly.

Stanislav Vaněk