Od mého odchodu do důchodu v r. 2007 se do hospice několikrát do roka vracím, ale vzhledem ke koronavirové situaci byla moje návštěva tentokrát o mnoho měsíců odložena, a proto jsem pozvání přijala s velkou radostí a vděčností. Program tohoto slavnostního odpoledne začínal děkovnou mší v katedrále Sv. Štěpána. Bylo dojemné a pro mne nečekané, že se jí aktivně účastnila ředitelka, dříve vrchní sestra hospice, Mgr. Monika Marková, která svým vroucím zpěvem oslavila 20 let trvání hospice.

Zároveň to byla i prosba o další úspěšnou budoucnost. I bývalý ředitel a současný předseda správní rady Pavel Česal se vyznal ze svého vztahu k hospici a jeho dvanáctileté práci pro něj. Mše probíhala v opravdu rodinné atmosféře, došlo i na osobní dar od p. biskupa Baxanta. Odpoledne pokračovalo přivítáním a poděkováním bývalým i současným pracovníkům, pro které bylo v přilehlém parku hospice přichystáno bohaté a originální pohoštění a malý dárek. K tomu výtečně hrála hudební skupina Ever Green, došlo i na tanec.

V této radostné atmosféře probíhalo povídání a vzpomínání bývalých kolegů, přátel a známých a tak jsem si mohla popovídat např. i s bývalou ošetřovatelkou, nyní žijící ve Zlíně, které jsem vděčná za rady a vedení, když mě jako novou sestřičku učila všem "grifům"a dosud neprocvičeným úkonům u pacientů. Při odchodu z areálu hospice si každý z účastníků mohl odnést růži. Závěr tohoto výjimečného dne byl korunován varhanním koncertem s violoncellem a nádherným zpěvem. Mladé interpretky byly odměněny dlouhým potleskem, na který reagovaly ještě krátkým přídavkem.

Domů jsem odjížděla s pocitem hluboké vděčnosti a radosti. Vděčnosti za to, že vedení na své bývalé zaměstnance nezapomíná a váží si jich a radosti z toho, že současný personál vymýšlí a vytváří takové hodnoty a akce, kterými kredit hospice nejen udržuje, ale i zvyšuje. Dokud budu moci, budu se sem stále vracet. Ještě jednou díky.

Naděžda Semschová, Hostomice n/Bílinou.