Keňané obvykle začínají cestovat na venkov začátkem prosince a zůstávají tam celý měsíc včetně Silvestra. Někdy se vidí se svou rodinou jenom jednou za rok, právě o Vánocích. Ale ne každému z nich se to však poštěstí.

Vánoce v Keni se slaví 25. prosince a oslavy většinou trvají až do druhého dne. Lidé zdobí obydlí a kostely stuhami, barevnými balónky, papírovými dekoracemi, květinami a zelenými listy. Vánoční stromky nemají, někdy místo nich používají cypřiše. Mnoho lidí jde na půlnoční bohoslužbu do kostela, na kterou si berou nové oblečení. Když se potom nad ránem vrátí domů, nejdou spát, ale pokračují v oslavách. Vánoce jsou svátkem setkávání, takže kromě  rodiny se potkávají i se sousedy a s přáteli a slaví společně.

Na venkově vánoční výzdobu příliš neuvidíte, ale lidé si na sebe pro tuto příležitost berou nové oblečení. Mnoho z nich si také najímá fotografy, aby tento zvláštní den s ojedinělým rodinným setkáním zachytili a měli na něj vzpomínku. Ve velkých městech můžete vidět vánoční výzdobu i Santu, ale ne se soby. Santa přijíždí na velbloudovi, na kole či v Landroveru.

Keňani si během Vánoc dopřávají i jídlo, které běžně nekonzumují z důvodu vysoké ceny. Na venkově si lidé šetří své nejtučnější kozy, krávy a kuřata právě na vánoční oslavy. Ty potom ugrilují. V Keni se s nimi můžete setkat pod svahilským názvem nyama choma. Jedí k nim buď pšeničné placky chapati nebo rýži a popíjejí podomácky vyrobený alkohol – prosné pivo nebo changaa (po domácku pálený tvrdý alkohol). Pokud lidé tráví Vánoce ve městě, chodí večer popíjet do barů a do restaurací.

Dlouhé vánoční prázdniny využívají keňské komunity k tomu, aby obřezaly své chlapce. Například v komunitě Bukusu jsou chlapci ve tři hodiny ráno odvedeni k řece, kde jsou jejich těla potřísněna blátem. Tento rituál má symbolizovat jejich očištění. Cestou zpátky do vesnice tančí a u toho zpívají tradiční píseň nazývanou sioyoya. Na místě, kde dochází k obřízce, ani v jeho blízkosti nesmějí být žádné ženy. Po obřezání jsou chlapci odvedeni do svých domů, kterým se říká likombe, kde zůstanou, dokud se jim nezhojí rány. Většina iniciačních obřadů trvá od jednoho do dvou týdnů a potom mají zasvěcenci čas na odpočinek a uzdravení.

A protože máme nyní čas adventu, zeptala jsem se několika svých keňských přátel na to, jaké byly jejich nejkrásnější Vánoce a jak plánují slavit Vánoce nadcházející.

Joseph „Njoro“ Njoroge, hlavní hrdina knihy Nezlomný, ředitel centra pro děti ulice Global Hope Rescue and Rehabilitation Center, žije ve městě Ngong

Nejlepší Vánoce jsem zažil v roce 2013, kdy naše centrum pro děti ulice dostalo od lidí mnoho darů a chlapci byli velmi šťastní. K jídlu jsme měli kukuřičnou kaši ugali a dušené zelí. Po večeři jsme uspořádali talentovou soutěž pro naše chlapce, na kterou se přišlo podívat mnoho lidí z okolí.

Na Vánoce nemáme žádné speciální zvyky, budeme je slavit jako obvykle s chlapci v centru. Jíme to, co právě máme, takže ještě nevím, co to letos bude. Co se týče dekorací, vyzdobíme si centrum barevnými balónky a dáváme si malé dárky.

Lucy Mbiriri, učitelka svahilštiny, žije v hlavním městě Nairobi

Vánoce se mi nejvíc líbily, když jsem byla dítě. Bylo fajn, že jsem nemusela vařit a mohla jsem všechno ochutnávat. Jednou z tradic bylo zabít kozu a potom ji s rodinou sníst. Společně s rodinou jsme si udělali výlet k jezeru Naivasha, jezdili jsme tam na kolech nebo jsme si hráli.  Dárky jsme o Vánocích nedostávali, ale bylo hodně jídla a rodiče nám koupili nové oblečení.

Letošní Vánoce oslavíme kvůli koronaviru doma. Možná si upečeme nějaký koláč nebo si zajdeme do restaurace na jídlo. Od té doby, co máme v rodině malou neteř, tak děláme i vánoční výzdobu, aby měla na Vánoce pěkné vzpomínky. Stromek nemáme, v Keni se dají sehnat jenom umělé, ale po celém bytě rozmístíme nafukovací balonky. Dárky si většinou nedáváme. Minulý rok jsme měli takovou kreativní zábavu, že každý připravil pro jednoho člena rodiny dárek v hodnotě jednoho dolaru. To bylo opravdu super.

Michael Mwinga Wahome, řidič a průvodce, žije v hlavním městě Nairobi

Během Vánoc cestuji společně se svou rodinou pryč z města, abychom oslavili svátky s našimi prarodiči a dalšími příbuznými, kteří žijí na venkově. Tomuto setkání říkáme v našem jazyku Kikujů Muhiriga. Na Vánoce zabijeme dvě až tři kozy a máme hody. Kromě grilovaného kozího masa jíme pšeničné placky chapati, mokimo (kikujská specialita z rozmačkaných brambor, fazolí a hrášku). Obývací pokoj většinou vyzdobíme balónky a světly a někdy i stromkem. V rodině si navzájem dárky nedáváme, ale každý přinese něco malého pro prarodiče. Slavíme celou noc a diskutujeme o všem možném. Naše setkání končí až nad ránem a to modlitbou našich prarodičů, kteří dají dětem požehnání.

Nejkrásnější Vánoce jsem zažil v Diani na pobřeží, kde jsem se potápěl, rybařil a plaval s delfíny. Bylo to nezapomenutelné.

Elosy Kanyua, učitelka na základní škole, žije v chudinské čtvrti Ngando v Nairobi

Za nejkrásnější Vánoce považuji jakékoliv, když se sejde celá naše rodina. Doufám, že se nám to podaří i letošní rok, protože cestování je nyní komplikované kvůli koronaviru. Každé Vánoce si kupujeme nové oblečení a potkáváme se i se vzdálenými příbuznými. Jíme pšeničné placky chapati s rýží a s masem a samozřejmě i tradiční nyama choma, grilované maso. Pouštíme si naši kmenovou hudbu a celou noc na ni tančíme. Domek vyzdobíme tím, co právě máme, nemůžeme si dovolit drahé dekorace. Jako dárky si dáváme buď nové oblečení nebo jídlo, které třeba běžně nejíme. Pokud si to můžeme dovolit, koupíme jídlo i pro lidi, kteří si ho koupit nemohou.

Tak krásné Vánoce neboli jak říkají v Keni - Heri ya Krismasi!

Hana Hindráková, www.africkepribehy.cz