Ten den ráno jsem musela k zubaři. Pan doktor mi dělal korunku a nebylo to nic příjemného, takže jsem odcházela taková nesvá. Naplánovala jsem si nákup v Kauflandu. Ano, dojeli jsme tam a zaparkovali auto. U vchodu jsem zjistila, že mi chybí v tašce peněženka. Začalo horečné hledání. Moje nálada mezitím klesla k bodu mrazu. Všechno mi zešedlo. Ale peněženka prostě nebyla.

Začala jsem vzpomínat, kdy jsem ji měla naposledy. Dokonce jsem zjistila, kdy to bylo! Hurá do města a do zlatnictví, kde jsem dostala lístek s telefonem, který jsem dala do peněženky. Zase horečné hledání, ale pomalu jsem se vzdávala jakékoliv naděje. A tak jsme se vydali k domovu. Pomalu jsem sčítala ztráty v peněžence, ale hlavně doklady. Naděje pryč. Kde vezmu peníze na nákup? Doklady? Můj přítel Miloš vyšel z auta a šel otevřít dveře u našeho domu.

Tam nějaký pán zvonil a díval se nahoru do oken. Miloš se s ním dal do debaty a najednou jsem viděla, jak se objímají. Zpozorněla jsem. Na dálku jsem viděla, jak Miloš mává peněženkou. Přesto mi to nedoklaplo. Pán se ke mně přiblížil a já konečně děkuji. V té radosti mi nedošlo, abych poskytla nálezné. Od Miloše jsem se dozvěděla, že pán našel peněženku u Kauflandu. A já dostala 22. listopadu první dárek k Vánocům. O to víc si cením toho pána, který byl poctivý. A v této době o to víc, když sleduji, že jsou skoro všichni opět zaměstnáni jen tématem pandemie a na nic pozitivního jako by jim nezbývala energie. 

Bohumila Holíková

Pro inspiraci posílám čtenářům náš adventní věnec, který jsem tvořila se svou dcerou Nelinkou (5 let) z kulatiny.
FOTO: Adventní čas je tady. Pochlubte se vaším adventním věncem a inspirujte