Český les jako na dlani. Nejvyšší bod Tachovska nabízí úchvatný výhled

Tomuhle kraji dlouhá desetiletí vládly kanady pohraničníků, jejich ostří vlčáci a zlověstné ticho železné opony. A Český les, zejména tedy jeho tachovská část, jsou končiny pusté i dnes. Neuslyšíte tu motory aut, dokonce ani dovádivé zvonky jinde přemnožených kolařů vás tady nevylekají při poklidné cestě lesními zákoutími.

Je tu ticho, rušené jen mouchami, v lese narazíte na kostry starých buků a cesty lemují barevné patníky vlčích bobů. Zmizelé vsi tu připomíná někde ulomený křížek, jinde sklípek, skrytý v lese, nebo třeba jenom sad zplanělých jabloní.

Z radarové věže vznikla rozhledna 

Hora Havran, čnící do výšky 894 metrů, leží v nejzápadnější části nejzápadnějšího okresu Plzeňského kraje. V dobách socialismu tu vyrostla odposlouchávací a radarová věž, která po roce 1989 zchátrala natolik, že ji málem odstřelili. Naštěstí se tachovští nadšenci zasadili o její úpravu na rozhlednu, od léta 2014 volně přístupnou turistům.

Bukovou horu obklopují trosky zaniklých vesnic. Výhledy na Labe vám vezmou dech

„Havran se říká vrchu, co je zde, a z toho vznikl název rozhledny. Když v létě zapadá sluníčko, tak je vidět nad stromy pták, a my říkáme, že to je havran, je to vlastně stín rozhledny,“ říká M. Hovězák, jeden ze zachránců věže.

Havran si musíte zasloužit, ale on se vám odmění bohatě. Od veškeré dopravy je to sem proklatě daleko, takže nejlepší je tu – samozřejmě za předpokladu, že se umíme chovat v přírodě jako zvířata, ne jako lidi – přenocovat.

Už proto, že výhledy za slunce západu, ale i ranního svítání, jsou tady skvostné. A pod rozhlednou je i přístřešek, kde jsem i já osobně již dvakrát nocoval. A vždycky to bylo moc fajn. „Je tady úžasný výhled. Vidíme hrad Přimda, v dáli je další bývalá hláska Dyleň, vidíme Zvon, Čerchov, vzadu prosvítá Šumava, a když je stoprocentní viditelnost, jsou vidět i Alpy,“ dodává pan Hovězák.

A já jeho slova mohu jenom potvrdit, ačkoli Alpy jsem odtud tedy nezahlédl.