Kliknutím zvětšíteAby vaše zelená oáza splnila všechna očekávání, musíte předem důkladně zvážit, kam ji umístíte, jak ji budete využívat a v co nejvyšší možné míře sladit potřeby vašich rostlin s možnostmi objektu. Pochopitelně nejjednodušší je budovat zimní zahradu zároveň s domem, jenže spousta lidí začne o skleněném přístavku uvažovat až mnohem později.
Možností, kam v rámci stávajícího objektu budoucí zelenou oázu umístit, máte spoustu. Může vyrůst na terase rodinného domu nebo střeše garáže, budete ji celou přistavovat nebo v ni částečně proměníte balkon městského bytu. V posledních letech začínají zimní zahrady sloužit jako relaxační zóna, často zastřešují bazény, vířivky nebo slouží jako odpočívárny k sauně.
Pokud jde o rozměry, zimní zahrada, kterou chcete využívat zároveň jako obývací pokoj, by měla mít alespoň deset, ještě lépe kolem dvaceti metrů čtverečních a hloubku nejméně dva a půl metru.
I když se rozhodnete využívat skleněný pokoj především k relaxaci, neměli byste ztratit se zřetele potřeby zelených společníků, které v něm ubytujete. Vyrovnané klima, jež svědčí všem pokojovkám, se nejlépe udržuje při velkém sklonu střechy nebo čelní stěny, menší hloubce a co největší šířce a výšce.
Pro konstrukci zimních zahrad se využívají plastové profily, které kvůli stabilitě bývají vyztuženy ocelí nebo hliníkem. Jakožto materiál, který odolává všem rozmarům počasí, lze použít i samotný hliník. Je nenáročný na údržbu, pevný, odolný a trvanlivý. Pokud zvolíte dřevěné profily, počítejte s náročnější údržbou.
Sever, východ, nebo jih?
Zásadní vliv na další využití a potřebu vytápění má světová strana, na níž je zimní zahrada umístěna. Optimálním řešením bude jihovýchod nebo jihozápad.
Pozor na orientaci přímo na jih. Zimní zahrada se velmi snadno vytopí, ale velmi obtížně chladí. Hrozí, že se během letních veder vnitřní prostor promění v rozpálenou výheň. Nemáte-li však na výběr, pomůže tónování skel, větrací otvory, vnější stínění nejen shora, ale i po stranách, případně instalace klimatizace.
Severní strana má nejstabilnější světelné podmínky, je tak vhodná pro ateliéry a pro rostliny, které nemají právě v oblibě přímé sluneční paprsky. Počítejte však se zvýšenými nároky na tepelněizolační vlastnosti zasklení, nezbytností se stane zabezpečení vhodného vytápění.
Východ představuje výhodný klimatický kompromis. Ranní slunce zimní zahradu dostatečně vyhřeje, v průběhu dne pak nastává příjemné ochlazení. Západní orientace je sice lákavá, ale i zde hrozí problémy s přehříváním.
Vaše zelená oáza se neobejde bez zastínění. Je dobré vědět, že markýzy, žaluzie nebo rolety, které instalujete uvnitř zahrady, sice zútulní interiér, ale nebudou bránit pronikání slunečních paprsků dovnitř a následnému ohřívání vzduchu. Efektivním pomocníkem v boji se slunečními paprsky proto bude vnější stínění. Například střešní markýzy se montují přímo na střechu zimní zahrady a díky slunečnímu, dešťovému a větrnému čidlu mohou fungovat i automaticky.
Postarat se musíte také o odvětrání. Pravidelná výměna vzduchu v zimní zahradě je důležitá, protože zabrání přehřívání a vzniku vysoké vlhkosti. Přirozené větrání třeba formou výklopných či posuvných oken lze kombinovat s mikroventilací. Odborníci doporučují, abyste zhruba čtvrtinu skleněné plochy mohli otevírat.
Ostatně zasklení je pro správné fungování zimní zahrady klíčové. Na kvalitě okenních výplní proto nešetřete. Musí být odolné vůči sněhu, kroupám a prudkému dešti a střecha by měla unést tíhu sněhu. Do zimní zahrady se nehodí klasické skleněné tabule. Mají nedostačující parametry. Zvolte dvojitá nebo trojitá izolační skla, jejichž síla je minimálně osm milimetrů.
Rozhodujícími parametry, kterých byste si měli při výběru všímat, jsou světelná propustnost označovaná E a součinitel prostupu tepla U, který definuje tepelněizolační vlastnosti skla.
Vytápění celoročně obytné zimní zahrady závisí na skladbě pěstovaných rostlin. Většinou je napojené k centrálnímu systém domu, mívá však individuální termostat, který řídí teplotu nezávisle. Od dříve velmi oblíbeného podlahového topení se přechází k modernějším technologiím, jako jsou fancoily – podlahové konvektory. Je dobré mít na paměti, že těleso by kromě vytápění mělo zároveň zabránit srážení vlhkosti na skleněných stěnách.
Zelení nájemníci
Pro samé hledání optimální konstrukce a skel byste neměli ztratit se zřetele původní účel, kvůli kterému jste do díla pouštěli. Zeleň vybírejte také podle velikosti, náročnosti na péči nebo doby kvetení. Rozhodujícím kritériem pro výběr rostlin, kterým nabídnete azyl v zelené oáze, je minimální teplota v tomto prostoru během mrazivých nocí. Měli byste vědět, jakou zeleň umístit do studených, poloteplých a teplých zimních zahrad.
Při pěstování rostlin v nevytápěném prostoru je důležité větrání, zahradníci s ním začínají už při několika stupních nad nulou. V bezmrazé zimní zahradě se teplota pohybuje mezi pěti až deseti stupni. Pobyt v takovém prostoru ocení citrusy, fíkovníky, eukalyptus, gardénie, oleandr, mučenka nebo bílý zázvor, hodí se také pro přezimování muškátů.
Pokud se ve vaší zimní zahradě teplota v noci snižuje na zhruba deset stupňů, dařit se v ní bude kvetoucím kráskám, jakými jsou ibišek, buganvilea, pnoucí thunbergie či guave a papája. Navíc tento prostor bude dostatečně chladný pro klasické hrnkové květiny.
Ve vytápěné zahradě se teploty pohybují mezi šestnácti až dvaceti šesti stupni. Počítejte s vysokou vlhkostí, která se podobá tropickému podnebí. Podle toho vybírejte květiny a keře. Tropické rostliny špatně snášejí kolísající teplotu, proto ohlídejte, aby stejné teploty panovaly i v noci.
Pěstovat v takové zimní zahradě můžete třeba bromélie, pomerančový jasmín, kardamom či parožnatku. Zkuste zasadit banánovník, okrasný zázvor nebo kávovník. V letních měsících však chraňte své exotické krásky zastíněním. Tropické rostliny jsou velmi choulostivé a příliš mnoho slunce by je mohlo popálit.
Vlastními silami?
V případě, že se rozhodnete postavit si zimní zahradu sami, ujasněte si předem, co od svého zeleného projektu očekáváte. Stane se botanickou zahradou, nebo zeleným pokojem?
Počítejte s tím, že se neobejdete bez důkladného průzkumu vhodných materiálů a získání základních znalostí problematiky cirkulace tepla, prostupnosti slunečních paprsků, statiky či odolnosti proti větrné zátěži.
Obstarejte si základní projekt, výpočty a statický posudek. Zvlášť pokud bude mít vaše zimní zahrada prosklenou střechu, je nutné projektovat ji tak, aby zvládla zatížení sněhem. Byť spoustu věcí zvládnete svépomocí, levná záležitost to nebude.
Ušetřit můžete, když si vyberete typizovanou zimní zahradu namísto zimní zahrady na míru podle individuálního projektu. Cena menší hliníkové konstrukce, kterou pořídíte v některém z hobbymarketů, začíná zhruba na sto tisících korun. Za luxusní typ větších rozměrů s kvalitním zasklením vydáte desetkrát víc.
Úspory přinese volba konstrukčně co nejméně náročné stavby. Každý výklenek a záhyb stojí peníze, protože se musí dělat na míru. Větší náklady pocítíte i později, v rámci provozu. V pravidelném klasickém tvaru lépe proudí vzduch a také zastínění i větrání bude daleko jednodušší.
Než se stavbou začnete, raději se informujte na příslušném stavebním úřadě. Pravděpodobně bude stačit ohlášení. Možná ale budete muset předložit statický posudek kvůli zatížení střešní konstrukce.
Zahrada v září
Přichází babí léto a na vaší zahrádce je nejvíc práce. Na sklizeň čeká ovoce. Postupně zrají podzimní a raně zimní hrušky, švestky i jablka, dozrávají také pozdní broskve nebo ostružiny a vlašské a lískové ořechy.
Pokud se chystáte úrodu skladovat ve sklepě, řádně ho připravte. Potřebuje vyčistit, vybílit a větrat. Pokud plánujete výsadbu jehličnanů, pusťte se do práce. Na výsadbu ovocných a okrasných dřevin počkejte do října, už v září si však můžete připravit jámy pro stromky. Jejich dostatečné zvětrání před výsadbou bude novým sazenicím prospívat. Udělat výkopy s předstihem je možné také pro nový živý plot nebo výsadbu růží.
Pokud si chcete ještě vypěstovat čerstvý špenát, zimní salát nebo ředkvičky, je také vhodný čas. Až do poloviny září lze zakládat nové záhony jahod ze zakořeněných dceřiných sazenic. Jahodníky je třeba před zimou pořádně ošetřit – opatrně je okopejte, přihnojte a v případě potřeby je zavlažte.
Pusťte se do vysazování jarních cibulovin, jako jsou kosatce, bledule, krokusy, sněženky nebo tulipány. Pokud chcete mít svoje letničky a trvalky na zahradě i příští rok, sesbírejte semínka. V září nezapomeňte ani na plevel. Pokud jej nyní důsledně zlikvidujete a nenecháte vysemenit, ušetříte si tím mnoho práce, kterou byste s plevelem na jaře měli.
Prázdné záhony zbavte plevelů, prospěje jim mulč. Posekejte trávník, holá místa dosejte. Nezapomeňte na výživu speciálním podzimním travním hnojivem. Ke konci byste se měli pustit do provzdušnění trávníku vertikutací. Bazalku či oregano, které máte na terase, raději už přeneste domů. Ocení okenní parapet orientovaný na východ nebo jih.
Rostlina měsíce: kakost
Stěží byste našli trvalku, která má na zahradě tak široké možnosti využití, jakou je kakost. Svými růžovými či fialovými květy vás bude těšit celé léto. Některé druhy začínají rozkvétat v květnu a ještě v říjnu je můžete obdivovat. Září je nejlepší čas, kdy můžete provádět jeho množení kořenovými řízky nebo dělením trsů.
Pokud půjdete cestou výsadby semínek, musíte začít už na jaře a vypěstované kořenáčky zasadit na záhon také až na podzim. Tahle odolná a nenáročná rostlina, kterou možná znáte pod starším lidovým označením čapí nůsek, je ideální do přírodních zahrad, na záhony, obruby chodníků. Potěší vás na skalce, dařit se jí bude ve stínu, polostínu nebo u zahradního jezírka. Poslouží jako podrost listnatých stromů, kde kakostu bude svědčit sousedství cibulovin nebo plicníku.
Stačí jen vybrat správný druh, na světě jich existuje několik stovek, nebo kultivar, který má na konkrétní stanoviště vazbu. Najdete proto druhy nízké, ale i třeba sedmdesát centimetrů vysoké. K nejkrásnějším kakostům patří třeba Geranium himalayense. Jeho výhodou je rychlé rozrůstání podzemními výhonky a dobře snáší sucho i neúplný stín.
Při plánování výsadby vždycky berte v úvahu, že kakost vynikne pouze v plošné výsadbě. Základem by mělo být zhruba deset rostlin. Skvěle vypadá sesazení třeba s kapradím, pomněnkami a bohryšky na společném záhonu.
Kakost neslouží jenom k okrase, využíval se také v lidovém léčitelství. Listy zastavíte krvácení a tvořily základní surovinu k výrobě vonných olejů.
Od oranžerie k zimní zahradě
V řadě evropských zemí, například Belgii či Velké Británii, jsou zimní zahrady součástí tradiční architektury rodinných domů, veřejných i historických budov. Stavby určené pro pěstování exotických druhů ovoce však budovali už Řekové a Římané. Pěstování tropického ovoce, které přiváželi do Evropy mořeplavci, se stalo v době baroka znakem bohatství a společenské prestiže.
Citrony se sice dostaly z Indie do jižní Itálie a Španělska prostřednictvím perských obchodníků už v jedenáctém století, pomeranče však přivezli až v polovině šestnáctého století z jihočínských přístavů do Evropy portugalští námořníci. Grapefruit zahájil vítěznou cestu z Indie ještě později, až v sedmnáctém století.
Mimochodem mandarinky se dostaly z Číny do Středomoří až v devatenáctém století. Jejich pěstování ve zdejších klimatických podmínkách vyžadovalo zvláštní péči a ochranu, a proto se začaly objevovat stavby, ve kterých se dařilo palmám, ananasům, banánům i citrusům.
Pořídit si zvláštní prostor pro pěstování těchto náročných cizokrajných rostlin bylo před čtyřmi stoletími nákladnou záležitostí i pro movitou smetánku. Předchůdkyně dnešních nepoměrně skromnějších zimních zahrad se začaly jakožto samostatné objekty stávat součástí paláců, zámků i domů bohatých měšťanů, protože panstvo mělo v největší oblibě pomeranče, říkalo se jim oranžérie. Většinou šlo o přízemní podlouhlou budovu, která měla na jižní straně šikmou prosklenou stěnu nebo arkády.
Zimní zahrady se pak začaly objevovat ve Velké Británii v osmnáctém století, zlatým věkem se však stalo devatenácté století. Architektura ve viktoriánském stylu – konstrukce z průmyslově vyráběného skla a oceli – se z Velké Británie brzy rozšířila také na evropský kontinent.
Prostory určené pro pěstování exotických palem či ananasů začali lidé vybavovat zařizovacími předměty, aby mohli ve své zimní zahradě poklidu číst nebo pořádat čajové dýchánky.
Nástup komerčních zahradnických podniků v polovině devatenáctého století si vyžádal i proměnu staveb, v nichž zahradníci rostliny pěstovali. Oranžerie nahradily levnější a univerzálnější skleníky.
Zdálo se, že světové války a radikální proměna životního stylu a způsobu bydlení ve dvacátém století odsoudily zimní zahrady spojené s noblesními vilami k zapomnění. Od začátku osmdesátých let minulého století se však spolu s postupným využíváním solární energie a novými technologickými možnostmi materiálů opět začínají stávat součástí západoevropských obydlí.
5
1
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
