Právní filozof Jiří Přibáň mi v novoročním rozhovoru řekl, že Miloš Zeman má nepopiratelnou zásluhu na tom, že Ústava ČR se stala populární naučnou literaturou. Dosluhující prezident ji ohýbal tak vehementně, že v Česku vyrostla generace brilantních ústavních právníků, kteří občanům tlumočí co a jak. Například vysvětlují, že existují výlučné prezidentské pravomoci, které nevyžadují podpis premiéra, ale přesto je autoři základního zákona nepsali pro monarchu, jenž může konat dle vlastní libovůle.
To se týká i milostí. Je to prvek poukazující na jistou kontinuitu s historií, kdy šlechtic na trůně tu a tam věnoval odsouzenci život. Dnes nejde o hodnotu nejvyšší, ale třeba o roky ve vězení, vysoké pokuty nebo zákaz výkonu povolání. Vždy běží o lidi, které soudy shledaly pravomocně vinnými.
Zeman kdysi pravil, že velkomyslnost prokáže výhradně z humanitárních důvodů. Slib mnohokrát porušil: Kajínek, Podroužek, Balák a teď Nečasová Nagyová. Lidé zdraví jako řípa, odsouzení za vraždy, podvody, zneužívání tajné služby. Poslední případ se podle některých politiků ODS vymyká, neboť v něm nešlo ani o snahu vlichotit se lidu, natož o prezidentova známého. Opravdu?
Petr Nečas, na kritice jehož vlády Zeman sbíral politické body, se po rezignaci zapojil do byznysu. S Čínou. Jeho žena Jana se účastnila oslav Zemanových narozenin a mnoha hradních akcí, včetně oběda s katarským emírem. Prezident jí nyní prominul zbytek zkušební doby podmíněného trestu odnětí svobody. Není to nevinný zásah. Pokud by Nečasová v jiné kauze dostala podmínku, bez této pomoci by šla sedět.
Suma sumárum, milosti z jakéhokoli jiného než humanitárního důvodu jsou pošlapáním spravedlnosti a mnohaleté policejní a justiční práce. Přejme si, aby to příští hlava státu takto chápala.