V pondělí jsem si asi desetkrát musela kliknout na tiskovou zprávu hnutí STAN, abych si konečně zapamatovala jméno nového kandidáta na ministra průmyslu a obchodu. Jozef Síkela, investor a bankéř. Měla bych ho snad znát? Proč, když se primárně zabývám politikou?

Jakmile jsem došla k tomuto bodu svých úvah, zarazila jsem se. Ministerská funkce je primárně politickou záležitostí, nikoliv odbornou. Je samozřejmě skvělé, když do příslušného křesla zasedne člověk, který danému resortu rozumí, ale nemusí to být zrovna lékař, učitel či daňař. Pochybuji ovšem, že kromě několika desítek fajnšmekrů někdo v minulosti o panu Síkelovi slyšel. Veřejnost neví zhola nic o jeho názorech na covid, maturity nebo na roli prezidenta při jmenování vlády. Ač by měla.

Kateřina Perknerová
Přiznávat pravdu. I sobě

V posledních dnech se vyrojily spekulace o možném policejním prověřování aktivit Pavla Blažka z dob jeho působení v Brně. Prý se mohl dopouštět manipulace s obecními byty a korupce. Blažek to striktně popřel. A dodal, že kdyby se cokoliv prokázalo, vyvodil by z toho důsledky.

Měl by to být důvod pro jeho nejmenování šéfem justice? Jsem přesvědčena, že nikoliv. Pavel Blažek je dlouholetý, zcela čitelný politik ODS, poslanec, exministr spravedlnosti, svým způsobem stvořitel Petra Fialy. Z ničeho nebyl nikdy obviněn. Z mého pohledu je to zcela logický ministerský kandidát. Na rozdíl od Jozefa Síkely, za nímž není naprosto žádná politická stopa. A jehož vliv bude v tomto směru minimální, neboť bude jen His Master's Voice neboli hlasem svého pána.