Už třetí měsíc se válčí na Ukrajině, příliv uprchlíků se zmírnil, někteří se dokonce vrátili zpět do těžce zkoušené země. K situaci se vyjadřuje řada expertů ze všech možných oborů. Dnes už si můžeme vybrat z fůry skeptických odhadů, které zdůvodňují, proč se válka povleče měsíce ba léta, ale jak měsíce plynou, přibývá i těch optimistických, podle nichž skončí co nevidět.

Jistě si pamatujete, že když koncem února Rusko na Ukrajinu vpadlo, objevila se v televizi první výzva k humanitárním sbírkáma solidární pomoci: „Válku zastavit nedokážeme, ale…“ Připomínalo to apely, jimiž média reagovala na zkázu, kterou loni na jižní Moravě způsobilo tornádo. Nebo ty, které u nás běžely éterem před dvaceti lety – po apokalyptických povodních.

David Nesnídal
Pěna dní: Asertivní zvířátka

Přiznám se, že mě tón téhle zatím poslední výzvy zprvu sklíčil: Jako by ruskou armádu připodobňoval jen k mimořádné atmosférické poruše, k řádění živlu, ze kterého nelze nikoho vinit. Zdálo se, že na kolony ruských tanků a letky bitevníků hledíme u nás dalekohledem lovců bouřek, nikoli optikou zaměřovačů děl a raket, které Ukrajinci museli aktivovat k obraně vlasti.

Ale vlnu dobroty i u nás brzy následovalo vzepětí bojového ducha; média zaplavily zprávy o ukrajinských válečných úspěších– sestřelech ruských letadel, zničených tancích, potopení křižníku Moskva… Zpravodajské kanály ožily titulky jako: „Ubrání se Ukrajinci v Chersonu?“ nebo „Video: Bitva o Azovstal“. Na záběrech z dronu si v takřka reálném čase můžeme prohlédnout rozstřílené prašné ulice měst,v nichž se – jako v počítačové hře – pohybují malé tančíky, které grafik pro přehlednost označil vlaječkami – Ukrajiny a Ruska.

Válka se podvolila dreskódu infotainmentu a oblékla slušivý „smart casual“. Právě včas, protože teď je třeba oslavit i konec dosud nejhorší války lidstva. Bude to však oslava s velkými rozpaky. A ty se žádným ležérním oděvem nezamaskují.