Kliknutím zvětšíteRádi se jako národ poměřujeme a hledáme všechny maličkosti, ve kterých jsme nejlepší na světě. Myslím, že například turistiku, zejména tu pěší, jsme dotáhli k dokonalosti. Rozhodně to pro jiné národy není tak běžné, jak si možná myslíme. Onehdy mi jeden Čech žijící v Nevadě vysvětloval, že cestování v USA je obvykle zábava pro důchodce nebo pro bohatou vrstvu a že jeho záliba v chození po okolní je místními považována za dost exotickou.
Za minulého režimu se v rodinách cenila osoba plánovače. Ten s důkladností strojního inženýra studoval tlusté bichle jízdních řádů plné šifer a nesrozumitelných zkratek a s pravítkem a kružítkem plánoval trasy v mapách dle turistických značek.
Příběh naše turistického značení je dobře známý, nikde ve světě nic tak komplexního a přehledného nejspíše nepotkáte. Měli bychom toto značení zapsat do seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Když tam může být argentinské tango nebo francouzská koňská krasojízda, jsem přesvědčen, že tento náš národní poklad tam také patří.
Tomáš Jindříšek
je reklamní a marketingový expert
Nedávno jsem při toulkách narazil na dobrovolníka, který malířskými štětečky obnovoval jednu značku. Člověk by dnes čekal, že Klub českých turistů nechá vyrobit nějaké plastové značky v Číně.
Ale ne, tradice pokračuje v kvalitě a s láskou.
V 21. digitálním století papírové mapy vymizely, ale na jejich tradici navázaly všelijaké aplikace a vyhledávače spojení. Odpusťte mi malou reklamu, ale mobilní aplikace a webová stránka Mapy.cz je v tomto směru prostě nepřekonatelná.
Žádné slovutné mezinárodní mapy, které jsou skvělé na autonavigaci nebo hledání nejlepších restaurací, prostě nepracují s naší národní povahou. Ta vyžaduje toulání se po lesích, kopcích a kolem rybníků. K pěším se navíc přidaly houfy cyklistů, elektrocyklistů a lyžařů a značky jsou potřeba více než kdykoliv jindy. Nikdo jiný také neumožňuje tak důkladné vyhledávání významných i bezvýznamných pamětihodností dle hesla „kolik hradů a zámků jsi viděl, tolikrát jsi Čech“.
Globální svět a globální problémy občas vytváří dojem, že naše planeta je malá. Znám i pár týpků, kteří procestovali různé exotické destinace a teď mají pocit, že už není kam jet. Udělat si čárku je ale něco jiného, než vidět detaily a vnímat je. Kdysi mi nějaký Portugalec v Lisabonu řekl, že miluje Prahu a naši kulturu a hlavně ty loutky. Když jsem se divil, o čem že to přesně mluví, vypadlo z něj, že byl v Praze dva dny a chodil hlavně v okolí Karlova mostu, kde v té době všichni prodávali nějaké prapodivné marionety.
Covidová uzávěra nám všem ukázala nejbližší okolí. My jsme ten čas trávili u rodiny v malé valašské dědině a já díky své oblíbené aplikaci našel za humny pravěké mohyly. Pár místních o nich slyšelo, ale málokdo je viděl. Jindy jsem zase turistickými stezkami protáhl kamaráda ze Slovácka po jeho vlastním okolí. „Mám to za domem, ale tady jsem teda nikdy nebyl!“ sděloval mi pak nadšeně.
Ať už žijete ve městě nebo na vesnici, určitě máte kolem sebe spoustu míst, kde jste byli jako děti – nebo možná nikdy – a říkáte si, že tam někdy zajdete.
Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.
14
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
