Minimálně před třemi týdny začaly přicházet varovné zprávy z Chebua Sokolova. Bylo zřejmé, že v zemi se zabydlela agresivní britská mutace.Ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO) včera ve sněmovně uvedl, že když nic neuděláme, za 14 dní budeme na pětiprocentní kapacitě lůžkové kapacity a zdravotní systém zkolabuje.

S opatřeními podle zákona o ochraně veřejného zdraví tu bude denně 35 tisíc nakažených, podle schválené pandemické pohotovosti 20 tisíc, ale jen v nouzovém stavu se můžeme dostat na současných čtrnáct tisíc a níž.

Zavírání dalších obchodů a škol, cesty jen v okrese. Správné rozhodnutí

Vláda od středy tvrdí, že současné restrikce nestačí, nezabírají, nepřinášejí výsledky. Jde přitomo nařízení v rámci platného nouzového stavu. Jak to, že ministři ihned po žádosti hejtmanů o jeho prodloužení nepřistoupilik uzamčení země? Báli se hněvu lidu, klesajících preferencí, kritiky opozice? Proč lékař Blatný nenašel dost odvahy a nebouchl do stolu s tím, že pokud vláda lockdown nevyhlásí, okamžitě rezignuje?

V podání kabinetu jsme svědky přehlídky bezradnosti a marnosti. Povinné nošení respirátorů a testování ve firmách i zásadní omezení volného pohybu obyvatelstva přichází pět minut po dvanácté. Rozpačitě a s podtextem, že to stejně nebude fungovat.

Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) před poslanci vyjádřil názor, že zvládnutí pandemie není otázkou technologickou, ale kulturní. Nejde tedy o to, jak se zajistí očkování, testování, chytrá karanténa a účinné léky, ale zda jsme schopni přijmout osobní zodpovědnost za své chování.

Naděje jménem očkování sílí. Stačí jen chvíli vydržet

Musím nesouhlasit. Jedno bez druhého se totiž neobejde. Kdyby občané viděli, že vše běží jako po drátkách, jejich postoj k virové ráně by se vyvíjel jinak.

Co ale pozorují? Po jarní slušně zvládnuté fázi bezbřehé letní rozvolnění a zbytečnou podzimní a zimní vlnu. Nekonečné tahanice o prodlužování nouzového stavu, který kabinet neuměl využít. Nedostačující testování a kvůli nízkým kompenzacím nefunkční trasování. Pozdě přijatý plán vakcinace, který navíc není naplňován (v první dekádě února bylo naočkováno jen 20 procent seniorů nad 80 let). Pochybnou zakázku na neinvazivní testy do škol.

Nízký počet vakcín, které navíc leží ve skladech místo v očkovacích centrech a ordinacích praktiků. Papaláše bavící se na večírcích v zavřených hotelech a restauracích, eventuálně na fotbalové tribuně. Boháče válející se na plážích Zanzibaru. Kolik z nich přivleče do republiky nebezpečnou jihoafrickou mutaci? Zůstanou všichni po návratu v povinné čtrnáctidenní izolaci za své (v Kanadě si musejí příchozí do země platit hotel za 2000 dolarů a čekat tam na výsledek testu)?

Totální uzamčení, nebo země mrtvých

Hygieny u nás kontrolují každého 500. člověka v karanténě, v Kanadě dodržování izolace prověřují telefonicky i osobně několikrát týdně. U nás se s ničím takovým nepočítá. Takže se zase všechno ošvejkuje. Důvěra v politickou reprezentaci je na bodu mrazu. Ve vládní i opoziční, která se také příliš nezaskvěla.

Je to však ministerský tým, který nese veškerou odpovědnost. Teď dostal požadované týdny nouzového stavu. Pokud se během nich epidemiologická situace výrazně nezlepší, měl by premiér Andrej Babiš podat demisi.