Pravicové opozici se čtvrtek nevyvedl. Vládě hnutí ANO a ČSSD nedůvěra vyslovena nebyla. Principiální bloky Pirátů se STAN a trojkoalice Spolu musely od počátku spoléhat na to, že se k nim přidají komunisté.

Dvě dřívější hlasování o nedůvěře byla jen naoko, protože opozice neměla potřebných 101 hlasů. Teď to dopadnout mohlo, kdyby KSČM po vypovězení tolerančního patentu čin dokonala. Avšak její členové záhy po začátku schůze opustili sál a bylo po všem. Od počátku nepromyšlené opoziční úsilí bylo završeno debaklem.

Nezpochybňuji právo volat po odchodu vlády, ale rozhodnutí udělat to čtyři měsíce před volbami, nota bene bez jakéhokoli plánu B. Vyslovit nedůvěru a předem vědět, že buď dovládne totožný týmv demisi, nebo si prezident Miloš Zeman najmenuje svoje ministry, by byl vskutku hloupý krok. Pět lídrů výše zmíněných stran z něj nepodezírám.

Kateřina Perknerová
Fischer chce sundat Zemana

Schůzi nechali svolat proto, aby před televizními kamerami znectili Babišův kabinet. Za covid a 30 tisíc mrtvých, sedm měsíců distanční výuky, zavřenou kulturu, chaotické rozvolňovánía zavírání. Za střet zájmů Andreje Babiše, který potvrdil auditní orgán Evropské komise. Za nedotažené Vrbětice, kdy většina spojenců projevila solidaritu pohříchu jen slovní. Za obří schodky státního rozpočtu. I v tom se ale přepočítala.

Poslední průzkumy volebních preferencí ukazují, že hnutí ANO nabírá druhý dech. Za blokem PirSTAN už zaostává jen o jeden procentní bod. Kauza Dominika Feriho srazila hřebínek TOP 09 tak děsivě, že se z ní stává takřka nepřijatelný partner. Minimálně ODS by podle mě nejraději vzala do zaječích a z trojkoalice prchla, neboť TOP 09 ji táhne dolů.

Největším soupeřem jsou Piráti

Andrej Babiš, respektive jeho marketéři, tohle všechno dobře vědí. Největším soupeřem jsou pro ANO Piráti, strana pro mladé, kteří touží po udržitelném rozvoji, ekologicky citlivé ekonomice a elektronické komunikaci mezi státem a jeho občany. Vicepremiér Karel Havlíček mi v rozhovoru poněkud posměšně na jejich adresu řekl: „Piráti by všechno, co se hne, chtěli zdigitalizovat, natřít nazeleno nebo zdanit.“

To by se na billboardech hnutí ANO vyjímalo dobře, ale kam se to hrabe na kalibr, který předevčírem vytáhl jeho šéf. „Pan Bartoš před 12 lety uvedl, že by si přál, aby byl svět skutečně bez hranic, neboť migrace je přirozená věc. Jestli má být Evropa do deseti až patnácti let muslimská, nemám s tím problém, říká pan Bartoš. No, já s tím problém mám. Já nechci muslimskou Evropu,“ prohlásil Babiš.

A vzápětí přitopil pod kotlem: „My nechceme sdílet naše auta, naše byty, naše ženy a naši zemi.“ Což říká stejný muž, který v programovém prohlášení vlády slíbil: „Využijeme principu sdílených služeb a budeme je provozovat na sdílené infrastruktuře, ekonomicky výhodném konceptu využívaném ve všech státech s vysokou úrovní digitalizace.“

Kateřina Perknerová
Místo nedůvěry vládě rétorika

Na rozpory v jeho slovech by si obecně lidé měli dát pozor. „Já jsem svrchovaný premiér této země. Nepodléhám nikomu, jenom občanům. A nikdo ze zahraničí nám do toho nebude kecat tady,“ hřímal ve čtvrtek. Mínil tím Brusel, který posílá do české státní pokladny stamiliardy korun a stovky milionů Agrofertu.

Koalice Spolu před schůzí představila 40 důvodů, proč by měla Babišova vláda skončit. Kdo si ale zapamatuje desítky bodů? Na rozdíl od ní premiér svoji pozici shrnul zcela přehledně: „Chcete svrhnout vládu, která prosadila důstojné důchody, radikálně zvedla lidem platy, snížila jim daně, zvýšila životní úroveň, myslí na rodiny, na spotřebitele, konečně investuje, bojuje za české zájmy.“

Hic Rhodus, hic salta. Na těchto osm bodů by se měl soustředit každý, kdo si myslí, že Andreje Babiše porazí. Pokud voliče nepřesvědčí o opaku, bude mít smůlu.