Vláda chce zvýšit povolenou rychlost na některých dálnicích na sto padesát kilometrů v hodině. Po hledání národního ptáka je to patrně druhá nejabsurdnější libůstka Fialova kabinetu. Ne tak docela, nějaké důvody „pro“ jsou.

Sportuchtiví řidiči jsou na tom jako onen švícko, který si prchal zapět do země krále Miroslava. Ujíždějí si zazávodit do Německa. (Pro poctivost je třeba přiznat, že autor komentáře k nim patří.) A to nemusí prohánět svého plnokrevníka čtyřstovkou jako velkostavitel Passer. Mnoho moderních aut určených střední třídě překoná dvoustovku. A pokud není řidič blázen, nemusí to být nebezpečné. Ostatně ukazuje to německá statistika smrtelných nehod, mnohem příznivější než naše.

Martin Komárek.
Alenka v říši Instagramu

Jenže pak jsou důvody proti. A ty převažují. Silnice není závodní dráha, nýbrž místo, po kterém se pohybujeme z bodu A do bodu B. Vozidla jsou v tuzemsku mnohem zastaralejší než v Německu, následky případných nehod tedy děsivější. Zvýšení povolené rychlosti ušetří na cestě kupříkladu z Prahy do Brna pouhé minuty. A samozřejmě nezabrání kolonám, v nichž ztrácíme hodiny. Úseků vhodných pro vyšší rychlost je na našich dálnicích poskrovnu.

Je tu další důvod, a to ekologický. Při větší rychlosti stoupá spotřeba nafty či benzínu, a tedy i množství zplodin. A nakonec „morální“: Chce-li vláda udělat radost majitelům silných vozů, stopadesátkou je rozhodně neukojí.

Pokud tedy chce kabinet vykonat něco pro sportovní řidiče, měl by zahájit program výstavby okruhů, kde si mohou zasoutěžit po libosti za poplatek. Možná by si tak mohl pomoci k jinému cíli: jak ušetřit, a přitom nebrat lidu. A Němci by jezdili zkoušet rychlost k nám!