Zubrnice žily masopustním veselím

Mrzne, až praští, tedy alespoň se to dá usuzovat z toho, jaká je zima, případně i dle kelímků z nichž každý návštěvník lidové veselice usrkává svařák, nebo jeho odlehčenou verzi z jablečného moštu pro řidiče.

„Pane starosto, dovolíte nám, abychom tu zatančili a lid pobavili,“ oslovuje Tomáše Pernekra (ODS), starostu Zubrnic principál masek.

„Dovolím, pod podmínkou, že vyženete mráz a sníh,“ odpovídá Pernekr. Nato masky spustí další lidovku a začnou tančit.

Později mi líčí, že to je už čtrnáctý masopust v Zubrnicích, který vyráží ze skanzenu obejít místní obyvatele a pobavit se s nimi. „Většina masek je ovšem soubor Dykyta,“ dodává.

Uvnitř jedné z chalup, kde se obvykle nachází pokladna a prodává vstupné lidé ze skanzenu pečou buchty a koláčky, nebo mistr řeznický vyrábí jitrničky a jelítka. Bohužel, koupit se nedají, hygienické normy to zakazují.

O půl jedenácté vyráží masopustní průvod do vsi. U domů tančí, na silnici soudruh plukovník od esenbé staví auta a vybírá pokuty do kasičky. Hraje muzika, popíjejí štamprlata a tak podobně, co se při masopustu dělá. Prostě, lidé se baví. Tak, jak to v minulosti dělávali po staletí.