Zařízení, jehož znovuzprovoznění je velkým snem. Snem člověka, který je pravým mlynářem a patrně posledním skutečným stárkem Luckého mlýna – snem Jiřího Koudelky z Budyně nad Ohří.
Sedmaosmdesátiletý mistr mlynář by rád dokončil rekonstrukci zařízení do dvojnásobně jubilejního roku 2013 – do roku svých 80. narozenin a zároveň 60.výročí od doby, kdy se naposledy roztočilo kolo mlýna. Mlýn byl totiž v roce 1953 komunisty zapečetěn a od té doby se na zdejší zařízení nesáhlo.
Až nový majitel, vnuk posledního mlynáře Otakar Šašek, začal klenot mezi českými mlýny dávat do pořádku. A právě „Pan Otec“, jak se historicky říká majiteli mlýna, navrhoval stárka Koudelku do soutěže Fachman regionu.
Ve mlýně se dnes nacházíme proto, abychom společně s Velkopopovickým Kozlem a čtenáři Deníku nalezli nejšikovnějšího fachmana litoměřického regionu, kterého pak Kozel odmění za poctivou práci a jeho řemeslný kumšt
Pro Jiřího Koudelku je práce ve mlýně srdeční záležitostí. „Mlýn mě tak přitáhnul, že jsem jako znovuzrozený. Největší odměnou po této práci by pro mě bylo, kdyby začalo zrno zase proudit na válce. Ten zvuk je nepopsatelný,“ říká Jiří Koudelka. Jako mlynář, vyučený po válce ve mlýně svého strýce ve Mšeném – lázních a později mládek ve mlýně v Budyni nad Ohří, Jiří Koudelka zvuk mlýna dobře zná. Ví, jak v co funguje a co je v nepořádku, je tedy tím pravým člověkem pro Lucký mlýn.
Zeptali jsme se ho na tajemství jeho úspěchu.
Prozraďte nám, jak jste se po letech, kdy jste nedělal mlynářské řemeslo, dostal do tohoto mlýna?
„Přečetl jsem si ve vašich novinách článek o opravě mlýnského kola. Jel jsem se sem podívat a uchvátilo mne to natolik, že jsem se rozhodl udělat cokoliv, jen aby mlýn zase fungoval. Prošel jsem mnoho podobných mlýnů, ale toto je skutečně klenot v naší republice. Pan Otec tomu moc nevěřil, ale teď už je jisté, že ho dokážeme rozpohybovat. Teď se opravuje palečnicové kolo, je nutné ještě rozebrat rovinný vysévač, spravit řemeny,… Máme před sebou ještě velký kus práce.“
A na co se nejvíce těšíte po dni plném práce?
„Na ten pocit, že jsme zase něco vytvořili, vykonali. Dáme si kafíčko, a když všichni odejdou a zůstaneme sami, povídáme si o mlýně. Jeho historii, a vlastně i budoucnosti…“