Dvacet let

Den před Vánocemi to bude dvacet let od chvíle, kdy paní Miluše přišla o levé předloktí a dva prsty na pravé ruce. Kvůli nedbalosti spolupracovníka byla tehdy zasažena vysokým napětím a její život se dočista změnil. Svou cestu však nalezla a nyní sama pomáhá druhým.

Pod její rukou vznikají úžasné výrobky, které rozdává lidem pro štěstí nebo prodává na svých výstavách, aby přispěla zdravotně postiženým dětem na rekondiční pobyty.

Podle paní Miluše život při zranění či nemoci nekončí. Handicapovaní lidé mohou také žít v radosti a dělat malé zázraky.

„I zdravotně postižení lidé jsou cílevědomí. Chceme-li něco dokázat, jdeme si za tím. Ano, někdy je nutné se s tím trochu víc poprat, ale důležité je zjištění, že to jde,“ říká přesvědčivě.

Paní Miluše se řadí mezi handicapované lidi, kteří si dovedou vydobýt své místo. „Jsou i vážnější případy, kdy lidé nemají moc možností. Někteří malují nohama nebo píší ústy. Každý prostě hledá způsob, jak se realizovat. Jde jen o to, nalézt svůj styl, zkusit to. Žádná činnost není pro posměch, protože každý, kdo něco dělá, má k tomu svůj důvod.“ Vysvětluje paní Miluše.

Šest rekordů

Životním cílem Miluše Hrnčířové je vyrábět věci, které potěší druhé a dokázat, že žádný postižený člověk není nula. Na svém kontě má již šest rekordů.

První byl za rychlostní psaní šesti různými způsoby, další získala za pletení miniaturních plácaček z telefonních drátků, navlékání miniaturních rybiček ze 130 korálků, korálkové andělíčky, největší háčkovanou rybu a nejrychlejší zhotovení andílků z nejmenších korálků.

Všechny její rekordy jsou zapsány v české databance rekordů agenturyDobrý den v Pelhřimově. Letos svým výkonem zvítězila paní Miluše mezi všemi ostatními rekordy. Z pěti nominovaných byl její úspěch vyhodnocen jako nejzajímavější.

Řada výstav

Své výrobky paní Miluše prezentovala již na mnoha výstavách. Většinou vystavuje ve Štětí, kde cítí vstřícný přístup vedení města. V Roudnici nad Labem si chválí velký sál zdejší knihovny i uznání lidí.

„S radostí i hrdostí reprezentuji celou společnost handicapovaných lidí a cením si těch, kteří pro nás mají úsměv a pochvalu. I výrobky, které si lidé kupují, slouží dobré věci. Výtěžek věnuji postiženým dětem, protože ty svou cestu ještě hledají a potřebují nejvíce podpořit a potěšit.“

S malými andělíčky rozdává paní Miluše nejvíce úsměvů. Do světa se jich rozlétlo již na tři tisíce. Mají je při sobě lékaři, horolezci, motorkáři a asi pět set řidičů, kteří za ta léta paní Miluši svezli nebo jí jinak pomohli.

„Věřím, že andílci přinesou lidem štěstí. Rekordu si velmi vážím, protože je důkazem toho, že se postižení lidé dokáží zařadit do společnosti. Těm, co si myslí, že jsem chudák dokážu, že se jim vyrovnám.

A na co se nyní připravuji? Na výstavu Úsměv v dětských očích, která proběhne v květnu v knihovně ve Štětí. V červnu pak plánuji pokusit se o další český rekord, a sice v háčkování šatiček pro panenky,“ uzavřela Miluše Hrnčířová.