Nejdřív bych se vás rád zeptal, co jste studoval a kde jste v minulosti pracoval?

Šašek: Studoval jsem humanitní zaměření na gymnáziu v Lovosicích. Poté jsem navštěvoval agronomickou fakultu, přesněji obor fytotechnika. Školu jsem skončil v roce 1979, nastoupil jsem sem do Klapý jako pomocný agronom, pak jsem dělal nějakou dobu hlavního agronoma a někdy od roku 1990 vedu tento podnik, takže nemám jiné zkušenosti než z družstva Klapý. Na jiném místě jsem nepracoval.

Máte k tomuto místu nějaký vztah?

Šašek: Ohledně ovocnářství? Náš rod pochází odsud z Luckého mlýna, což je katastr u Chodovlic. Naše rodina vlastní ten mlýn od roku 1695, což je poměrně velká tradice. Kromě toho, že se v mlýně mlelo obilí, tak se moji předkové také věnovali ovoci. Ve státním archivu existují vojenské mapy, datované v letech 1951 až 53, kde je zobrazeno letecké snímkování krajiny. Díky této informaci víme, že těch ovocných stromů tady bylo opravdu hodně. Nemyslím si, že jich početně nebo produkčně bylo víc než teď. Ty stromy na vojenských mapách byly roztroušené, nebyly to ucelené sady, ale pár řádků stromů, co byly v polích. Jediné ucelené sady ležely na svazích na Chodovlicku.

OTAKAR ŠAŠEK. Celou svou profesní kariéru zatím prožil v klapském zemědělském družstvu.

Proč zrovna tam?

Šašek: Chodovlické svahy v podstatě nešly orat, a tak byly využívány ovocnářsky. Dřív se tu pěstoval angrešt, dnes hrušky. Solanky nebo i koprčky. Hrušky se dříve vozily do Lovosic, kde se naložily na lodě a vyvážely do Německa.

Spousta drobných pěstitelů a živnostníků v první polovině 20. století opustilo tuto oblast. Čím myslíte, že to bylo?

Šašek: Myslím si, že hlavním důvodem byla celková změna způsobu obchodu. Nejspíš to bylo tím, že obchodní firmy a obchodníci zvětšovali objem zboží, se kterým obchodovali. Po kolektivizaci pro ně byli jistě většími partnery významnější pěstitelé. Zemědělství po 50. letech minulého století dostávalo obecně na frak. Chuť pracovat v polích a sadech se zřejmě snižovala, lidi odcházeli do průmyslu. Nezapomínejme, že se zde v té době rozvíjel těžký průmysl. Otevřela se rafinérie v Litvínově a k tomu čížkovická vápenka a chemička v Lovosicích zvyšovala kapacitu zaměstnanců. Lidé odcházeli, protože je hospodaření na polích přestalo bavit nebo to pro ně bylo prodělečné. Zdejší obchod s ovocem mohl být ovlivněn také špatným ročníkem. Je možné, že se odehrály roky, kdy se urodilo příliš málo ovoce, a to pěstitele odradilo. Dalším důvodem mohl být úbytek včelstev. To se za tu dobu samozřejmě změnilo a dnes počty včel rapidně stoupají. Jiné důvody mě nenapadají.

V Třebenicích a v okolí leží mnoho polí a zahrádek ladem. Myslíte, že ovocnářství v této oblasti upadá?

Šašek: Nemyslím si, že upadá. Z hlediska objemu ovoce myslím, že takový propad to není. Výměrově upadá určitě. V takovéto podstatě záhumenkové hospodaření neexistuje. Hlavní produkce tohoto drobného pěstitelství v minulosti ležela hlavně v rybízu a angreštu. Tehdy o toto ovoce zpracovatelé ztratili zájem a pěstitele to zlikvidovalo. Navíc ty ovocné plochy, které tu dříve byly, se rozléhaly většinou na svazích. Což je pochopitelně velmi náročné na obdělávání i sklizeň a ty malé zahrady dnes už nelze efektivně využít.

Myslíte, že by se dal tento problém nějakým způsobem vyřešit?

Šašek: Nedal. Dříve zde lidé pěstovali ve velké míře okurky, které se dále zpracovávaly ve dvou konzervárnách v Sulejovicích a Třebenicích. Oba tyto ovocnářské podniky jsou dnes už pryč. Dále se tu rozvíjelo pěstování jablek. Ty se potom dále zpracovávaly v Severofruktu Trávčice, který je dnes kapacitně omezený a většinou se omezuje na průmyslové zpracování moštových jablek. Jistý plán na výstavbu nějakého podniku v Třebenicích na zpracování ovoce tu byl. Lidé by o to zájem měli, ale nejsem si jistý, že se někdy vrátí doba, kdy lidi budou pěstovat ovoce na zahrádkách a vozit ho ke zpracování.

Co se dříve pěstovalo v Klapý?

Šašek: Kromě hrušek se v Klapý vždycky pěstovalo dost ovoce, které bylo náročné na ruční práci, jako třeba angrešt. Změnil se ale sortiment, dnes v našem družstvu pěstujeme hrušky, švestky, třešně, broskve a také meruňky. Můžeme zde najít i vinnou révu. Vznikl zde vyhlášený vinohrad pod Hazmburkem, kde hospodaří třebívlické zámecké vinařství. V podstatě se dá říct, že odsud vymizelo drobné ovoce s tím, jak odsud vymizely konzervárny. Na Třebenicku v minulosti fungovalo několik velkoobchodníků, kteří se exportem ovoce zabývali.

Kolik máte celkově sadů a kolik z toho tvoří meruňky?

Houdek: Hospodaříme celkem na 88 hektarech sadů. Do tohoto započítáváme jak staré, tak i nové sady. Meruňkové sady tvoří momentálně 6 procent (6,8 hektaru) našich sadů.

Houdek: Jednak používáme chemii a jednak je to způsob pěstování jako takového. Jednou ročně prořezáváme stromy podle druhu ovoce. V létě to jsou třešně. Stromy prořezáváme i v zimě. Co se týče používání chemických přípravků, musíme dodržovat určité zásady, protože jsme v integrované produkci. To jsou všechno vlivy, které nás nutí, abychom dodržovali určitá pěstitelská pravidla. Smíme používat na postřik stromů jen některé přípravky. Smíme je používat jen jednou za určitý čas a tak dále. Chráníme tak stromy proti plísňovým chorobám a škůdcům, které sledujeme pomocí monitorovacích kapslí, které jsou rozmístěny v sadech. Když zjistíme, že v sadu jsou škůdci, tak spustíme postřik.

Jsou škůdci velkým problémem?

Houdek: Velký problém to vyloženě není. Pokud stromy stříkáme chemií ve správných dávkách, tak problémy nejsou. Každý druh ovoce má svého specifického škůdce a zatím se nám je daří likvidovat.

Je o ovoce z této oblasti velký zájem?

Šašek: Když porovnám naše zkušenosti s prodejem v loňském roce s tím, jak prodáváme letos, tak si dovoluji tvrdit, že zájem stále stoupá. Se zájmem samozřejmě stoupají i nároky. Dříve si byli lidé schopni koupit 8-10 bedýnek na zimu a uskladnit si je doma. To už se dnes neděje. Prodáváme velikou část ovoce spotřebitelům přímo zde v Klapý. Zajišťuje to rentabilitu, respektive snižuje ztrátu, protože to, co prodáváme velkoodběratelům, je spíše prodělečná záležitost.

Zaměřujeme se na ovoce, které dokážeme prodat zde na ovocnářské hale. Máme tu linku a sklady s kapacitou 450 tun s řízenou atmosférou s dusíkem. Máme i sklad na 150 tun s chlazením. Jsme schopni celkem uskladnit 600 tun ovoce v chlazeném prostředí a s nějakým odpovídajícím ošetřením. To nám umožňuje prodávat téměř celý sortiment jablek až do května.

A kdybyste to měl porovnat se situací před 5 nebo 10 lety?

Šašek: Úplně nejlepší situace byla v letech 1992 a 1993, kdy se neurodilo ovoce v Belgii a v Holandsku. Velká část ovoce a jablek se prodala právě do těchto oblastí. Jinak bych řekl, že si vedeme čím dál lépe. Vystavěli jsme zde kapkovou závlahu, takže výrazně stoupá intenzita pěstování. Plochy se snižují, produkce se naopak zvyšuje.

Prodáváte ovoce jako celé plody, nebo je i nějak zpracováváte?

Šašek: Nezpracováváme. Prodáváme jen přetříděné ovoce. Zabýváme se myšlenkou, že bychom sušili ovoce odpadním teplem, které vydává chlazení generátoru na naší bioplynové stanici, kterou jsme před pár lety vybudovali. Jinak jsme ale nezpracovávali nic a nezpracováváme ani teď.

Co považujete za největší úspěch svého družstva?

Šašek: To, že funguje a že jsme rozměrově větší, než jsme byli v 90. letech. Zachovali jsme základní strukturu pěstování plodin a modernizujeme ve zdejším kraji ovocnářství. Úspěchem je i fakt, že jsme zůstali jako družstvo. Lidé mají možnost ovlivňovat chod a směřování podniku. Dalším naším úspěchem je i to, že zde zůstalo něco, co dává lidem práci. Spousta firem skončila u toho, že zjednodušila postupy a dělají rostlinnou výrobu, která je méně pracná. My jsme zachovali tu živočišnou výrobu a sady, co dávají práci velké části lidí.

Ondřej Patrovský