Nacisté ho zabili, komunisté uvrhli do zapomnění

Přes jeho ohromné zásluhy i aktivní roli v protifašistickém odboji není dodnes doceněn. Jeho jméno bylo do roku 1989 zamlčováno, neboť pro ideology dřívějšího režimu byl úspěšný starosta v rámci jednostranně nastavené propagandy nepřijatelný.

Antonín Herynk se narodil dne 9. června 1884 v Butovicích u Prahy a svůj učitelský křest si odbyl v Ředhošti u Mšeného, kde nastoupil od září 1903 jako zatímní učitel II. třídy. Již od příštího školního roku trvale působil v Roudnici nad Labem, kde se roku 1910 dočkal jmenování „definitivním učitelem". Většinu svého života pak strávil jako učitel obecné školy chlapecké v Roudnici n. L., kde za 35 let aktivní činnosti vychoval mnoho set žáků. Až v září 1934 byl jmenován zatímním řídícím učitelem a k 1. 7. 1935 byl v této funkci definitivně potvrzen.

Jeho služební postup tedy zdánlivě nebyl nijak závratný, i když zároveň musíme dodat, že měl velkou důvěru učitelstva a působil také ve vedení učitelské jednoty „Budeč podřipská", profesním spolku, sdružujícím učitele z celého regionu. Záhy se stal rovněž funkcionářem „Zemského ústředního spolku jednot učitelských v Čechách" a mnoho let pořádal spolu s redakční radou celostátní časopis „Český učitel", na jehož stránkách prosazoval duch pokroku i věrnost Masarykovým ideálům. Zabýval se samozřejmě také moderními vyučovacími metodami a od roku 1923 byl členem subkomise ministerstva školství a národní osvěty pro reformu vzdělávání učitelů obecných škol, s čímž souvisí také řada jeho odborných statí.

Vedle učitelského poslání pak věnoval většinu volného času vzdělávací a osvětové činnosti, kterou také rozvinul po celém Podřipsku. V prvopočátcích samostatné Československé republiky nebylo jediné Husovy, Žižkovy či jiné vlastenecké oslavy, na níž by nepromluvil. Věnoval se i vlastivědné práci a mj. stál několik let rovněž v čele redakční rady i autorského kolektivu „Vlastivědného sborníku Podřipska". Kromě jiného se zasloužil se postavení pomníku Mistra Jana Husa v Roudnici n. L., když se však jednalo o realizaci Masarykova pomníku, v zájmu občanů prosadil jako mnohem výraznější poctu vybudování „Masarykova domova" pro soustředěnou sociální péči.

Ze všeho nejvíce se tedy učitel Antonín Herynk zajímal o věci veřejné a již jako člen městské rady po celou první republiku volal po aktivnějším rozvoji svého města. Od roku 1931 byl zvolen prvním náměstkem roudnického starosty, ale v příštích obecních volbách hladce zvítězil a dne 18. prosince 1935 byl zvolen starostou. V den volby prezidenta dr. Edvarda Beneše poprvé promluvil z radničního balkónu k zaplněnému náměstí. Z titulu své funkce se pak po všech stránkách snažil, aby se Roudnice stala skutečnou „metropolí Podřipska". V době akutního ohrožení republiky psal do novin velmi odvážné články a opravdovým vyznáním je jeho stať, otištěná krátce po Mnichovu v pamětním tisku k výročí městské spořitelny, kde se takto vyslovuje v předtuše nejisté budoucnosti:

„Roudnice je prastaré sídlo lidu českého a zůstane jím, nechť se děje cokoli! Byli jsme a budem dále!" Na nátlak českých fašistů a kolaborantů se Antonín Herynk musel vzdát dne 11. 1. 1939 funkce starosty města. Dne 30. 6. 1939 byl zbaven i funkce ředitele školy a poslán na trvalý odpočinek. Za heydrichiády s ním zúčtovalo i gestapo a dne 30. června 1942 byl spolu s více než pěti sty českými vlastenci popraven na kobyliské střelnici. Poslední pocta mu byla udělena v roce 1947, kdy byl In memoriam jmenován okresním školním inspektorem. Po únoru 1948 stejně jako před válkou byl přes svoji oběť v protifašistickém odboji hrubě napadán komunisty a jako jejich odpůrce na mnoho let uvržen do zapomnění…

Pavel Koukal