Miniseriál Deníku: Heydrichiáda na Litoměřicku

Právě toto městečko v našem regionu postihlo během nacistické okupace neštěstí v podobě největší popravy občanů v průběhu druhé světové války.
Ve 2. stanném právu v rozmezí 30.5. 1942 až 3.7. 1942 byl český národ utlačován ještě s větší brutalitou a to z důvodu spáchání atentátu na R. Heydricha. Bylo to také krátce po vyhlazení obcí Lidice a Ležáky. Jako následek msti nacistických okupantů.

V té době těch smutných 35 dnů bylo popraveno na střelnici v Praze -Kobylisích  539 lidí z 68 měst a obcí. Z tohoto počtu bylo 42 lidí z Libochovic .
Popraviště vzniklo v Kobylisích až nástupem nacistů, do té doby areál fungoval jako střelnice pro pěchotní zbraně armády, která byla postavena už v letech 1889 až 1891.

Z našeho regionu v tu dobu bylo popraveno celkem 68 lidí,  nejvíce za den to bylo právě 1.7. 1942, kdy bylo v podvečer zastřeleno 33 občanů z Libochovic.

Celkem ten den bylo zavražděno 93 lidí. Proč bylo tolik lidí zbytečně zavražděno? Většina byla v odbojových skupinách jako např. v Komunistické straně, která v té době byla zakázaná, dále zde fungovala organizace Obrany národa a také organizace Jindra, která vznikla zákazem Sokola.

Je na místě si také vzpomenout na další zavražděné občany z Libochovic a to židovské občany. 22.2. 1942 byli naposledy v Libochovicích a následně byli umučeni v různých koncentračních táborech, celkem se jednalo o 49 osob.

Sprosté vraždění v podobě střílení u kůlu, kde byli nevinní občané připoutáni provádělo 30 mužů ze skupiny ochranné policie známe jako Shupo. Jednalo se o poddůstojníky, kterým velel důstojník gestapa, většinou poručík Meisner. Na každého odsouzeného střílela trojice katů z bezprostřední blízkosti.

Samotné zatýkání v Libochovicích provádělo kladenské gestapo společně s jednotkou Shupo a místním četnictvem. Hlavním velitelem celé akce byl šéf kladenského gestapa Harald Weisman, který velel celkem 30 gestapákům. Nebyl oblíbený  u mužstva a vůbec už ne u lidí. Byl znám jako cholerik a brutální jedinec s nacistickým smýšlením a hlavně velikou nenávistí k židům. Svou zrůdnost korunoval ve vypálených Lidicích, které měl na svědomí.  Z této zničené obce si nechal přivézt do Kladna dětský kočárek pro svou malou dceru a také šicí stroj pro manželku Gudulu, to vše bylo z majetku, který byl zabaven lidem z Lidic před jejich povražděním. Ke konci války byl převelen do Polska, kde velel úseku ve Varšavě a podle svědectví zde nechal postřílet na 300 polských civilistů. Po válce byl zajat a ve svých 38 letech 24.4. 1947 v Praze oběšen.

Dále zatýkání prováděl Oskar Felkl, kdysi čs. četník, který upsal duši nacistickému ďáblu a sloužil celou válku jako inspektor na kladenském gestapu.
Znal dobře čs. poměry a byl velice nebezpečný jako bývalý Čech. Hodně o tomto muži věděl ředitel libochovické cihelny Ing. Zdeněk Němec, který byl delší dobu týrán bitím a výslechy, právě od Felkla.

Felkl zapříčinil také smrt občana z Brozan Václava Voborského, který byl zastřelen také v Kobylisích.

Po válce byl stejně jako  Weisman, stejného dne popraven oběšením v Praze. Felkl společně s dalším  gestapákem Thomsenem (v té době byl zástupce velitele gestapa v Kladně) vyvolávali  a sepisovali na statku u Horákových v Lidicích jména zavražděných mužů.

Libochovické občany týrali další dva gestapáci. Byli to  Hans Gutweniger, který byl znám svou brutalitou. Po válce byl odsouzen na 13 let žaláře a poté vystěhován do NSR. Druhým byl Willibald Bürger, rodák z České Lípy.

Tento  slaboch neunesl ani nástup do německé armády v roce 1943 a tak si sám raději zmrzačil dolní končetinu přejetím vlaku. Následně koncem války zemřel v kladenské nemocnici. Z Libochovic byli odváženi občané nákladním vozem do Prahy,  jedno z vozidel řídil Jaroslav Svoboda, který byl řidičem gestapa a o všem vyprávěl v roce 1942 dalšímu vězněnému občanovi z Libochovic Františku Keltnerovi.

Vzpomínka také patří statečnému lékárníkovi Stanislavu Röschovi, který se raději otrávil, než padnout do ruky gestapa a také Josefu Koškovi, statečné spojce a také statečnému veliteli četnické stanice Josefu Topičovi a vůbec všem kdo se nenechal zastrašit nacisty. Počátkem teroru Němců bylo cílem akce s názvem Gitter zavřít většinu inteligence a komunistů v naší republice, což do značné míry libochovičtí četníci bojkotovali a sabotovali.

Všem patří veliký dík, nedejme nikdy zapomenout na dobu opravdového temna, jak by jistě tuto  dobu nazval Jirásek a Masaryk by dodal nebát se a nekrást.

Autor: Tomáš Rotbauer