Strojní mlýn, který je v historických pramenech vzpomínán též jako „Luční mlýn", je jediným dochovaným zařízením na Modle, které by ještě mohlo sloužit svému účelu. Přitom na pouhých 27 kilometrů dlouhém toku stálo dříve neuvěřitelných 15 mlýnů!

Od roku 1695 patří rodu Šašků

Od konce 17. století, přesněji od roku 1695, patří mlýn rodu Šašků. V květnu 1953 byl však zapečetěn a od té doby z něj nevyšel ani jeden pytel mouky. Přesto jako jediný z mlýnů na potoce Modla „přežil", protože i po skončení výroby nepřetržitě patřil rodině Šašků. Otakar Šašek se rozhodl zařízení jeho průmyslové části zachovat pro další generace. S její obnovou začal v roce 2008.

„Největší úpravy se tady uskutečnily ve druhé polovině 19. století. Sledovaly zvýšení kapacity mlýna a možnosti tak zpracovat na mouku více obilí. Byl zde instalován elektromotor a zrušeno jedno kolo. Původně tu byla mlýnská kola dvě," přibližuje majitel. Poslední přestavba se zde uskutečnila v roce 1920.

Zachovaná archivní dokumentace

„Je velká šance, aby se tento industriální mlýn stal registrovanou památkou. Má jeden z nejzachovalejších strojů, které v kraji známe. Z těch mlýnů, co jsem viděl a nejsou památkově chráněné, jde o naprostý unikát," řekl již v roce 2010 o Luckém mlýnu stavební historik Jan Frundl.

Vedle před čtyřmi lety zrekonstruovaného mlýnského kola, jež nemá s průměrem 5,20 metru obdoby, je nejzajímavější právě zachovalá mlý-nice, v níž bylo potřeba všechno vyčistit, rozhýbat, nakonzervovat, vyměnit transmise a kolečkový výtah.

K Luckému mlýnu se zachovala velmi dobrá archivní dokumentace, kterou využívá dnes osmdesátiletý Jiří Koudelka z Budyně nad Ohří. Otakar Šašek v něm získal zapáleného odborníka, vyučeného mlynářskému řemeslu.

„Četl jsem o mlýnu v novinách a okamžitě mi bylo jasné, že ho musím vidět. Zalíbilo se mi tu. Je to skvost. Viděl jsem už spoustu „klepáčů", ale tady máte kompletní vybavení mlýna!" Díky jeho zápalu je už velká část průmyslového mlýna v pohybu a reportéři Deníku tak mohli vidět stroje v akci a slyšet charakteristické vrzání nesoucí se celým objektem.

„Abychom dali skutečně všechno do chodu, musíme zprovoznit rovinný vysévač. Ten dá nejvíc práce, musí se totiž celý rozebrat a důkladně vyčistit," říká nestor, který už má na očekávané finále připraveny nejen kalhoty, vestu a mlynářskou čepici spíchnuté v dobovém duchu, ale také krásnou fajfku.

S mletím mouky majitel nepočítá

Mlít mouku v Luckém mlýně podle jeho slov ale nebudou. „Pan Otec nechce, aby se sem natáhli různí škůdci a myši," pokyvuje hlavou Jiří Koudelka. Pan Otec, tedy Otakar Šašek, má totiž jasno udělat z mlýna jedinečný turistický cíl v Českém středohoří. Našlápnuto k tomu má Lucký mlýn opravdu pěkně.