„Existuje taková pověra, že cíl plavby se nemá předem sdělovat, ale já náš cíl prozradím. Je to polské město Krabkowice na řece Odře, a pokud plán splníme, uplujeme asi 2100 kilometrů," napsal na úvodu plavby.

Pohodlná loď s veškerým komfortem, kterou pohání jen sluneční energie a není závislá na službách přístavů a tankovacích stanic, vyplula z Mariny v Píšťanech na Labe v sobotu 10. června odpoledne. První zastávku udělal kapitán již po několika kilometrech v Církvicích, kde se nalodila druhá část posádky, manželé Kordovi.

„Ten den jsme stihli ještě poslední možné proplavení plavební komorou Střekov," píše Miroslav Cink s tím, že první večer a noc strávila posádka po uplutí prvních 41,5 kilometrů u loděnice v Boleticích.

Na lodi poháněné pouze sluncem vyráží majitel Mariny na plavbu Evropou.
FOTO: Na lodi poháněné sluncem vyráží na plavbu Evropou

Druhý den se přes Děčín dostali do krásného úseku Českého a Saského Švýcarska, pokračovali přes Hřensko, Bad Schandau, Mariánskou Horu, Köningstein, Kurort Rathen, Pilnitz a Drážďany do Míšně. „Tento den jsme upluli celkem 98 kilometrů na sluneční energii."

Třetí den posádka pokračovala až do Thorgau. Cestou zažila silný protivítr s poryvy až 50 kilometrů v hodině i plavbu bez slunce. Přesto se jí podařilo zdolat dalších 74 kilometrů.

Čtvrtý den se počasí zhoršilo, stále foukal silný vítr. Cílem bylo město Wittenberg, kde se posádka zastavila na prohlídku.

„Pátý den jsme plánovali zastávku v přírodě. Po 97 kilometrech jsme zakotvili nad Magdeburgem u jedné z příčných hrází, kterými naši předkové donutili Labe téct stálým korytem. Koupání v Labi posádku včetně psa Ferdy osvěžilo," popsal kapitán.

Magdeburg posádka navštívila, přesto si v této významné křižovatce vodních cest Evropy užila několik atrakcí. První byly peřeje, které však s bravurou propluli.
„Jedná se o dosud nevyřešené nejsilnější peřeje z Hamburku po Střekov proti proudu a nejkritičtější místo Labe, které má proud o rychlosti 8,6 kilometrů v hodině," vysvětluje Miroslav Cink.

Při plavbě na Labi viděla posádka Sunriveru mnoho kulturních i technických památek.Zdroj: Miroslav Cink

Pod Magdeburgem vplula Sunriver do nové plavební komory Magdeburg, která odděluje velký Magdeburský přístav od Labe a umožňuje přijímat plně naložená plavidla připlouvající například z Rýna a od Berlína a Štětína při nízkých stavech vody v řece Labi.

„Byli jsme zvednuti z labské hladiny asi o 1,6 metrů. Po proplutí přístavem jsme pomocí další atrakce vpluli do historického vanového zdvihadla Schiffhebewerk Rotensee, kde vanu vyváženě nadlehčují dva obrovské plováky umístěné ve dvou 76 metrů hlubokých studních a stabilizují ji čtyři trapézové šrouby s maticemi," popsal technickou památku kapitán.

Memorial Air Show v Roudnici nad Labem, neděle
Skvělá podívaná! Při Memorial Air Show se návštěvníkům tajil dech

Po zvednutí o zhruba 18 metrů pak loď vplula do obrovského aquaduktu přes Labe, který spojuje Mittelland a Havelkanal.


Na této nové plavební cestě následovalo další zpestření. Byla jím obrovská plavební komora Hohenwarte, která 11 metrů dlouhou a čtyři metry širokou loď za pár minut spustila o 18,5 metrů níže na Havelkanal.

Při plavbě na Labi viděla posádka Sunriveru mnoho kulturních i technických památek.Zdroj: Miroslav Cink

Šestý den už posádka spala na kanále Parei. Za plavební komorou Hohenwarte proplula další komorou Zerben. U této a dalších komor na Havelkanale se budují velké nové plavební komory, kanál se rozšiřuje a všechny mosty jsou už zvednuty na minimální výšku 5,25 metrů.

„Sedmý den plavby se naneštěstí počasí nepovedlo. Provázel nás silný nárazový vítr. Havelkanal se občas rozšířil na menší či větší jezero a silný vítr s deštěm a velké vlny nás donutily sklopit vrátkem systém kabriolet střechu se solárními panely," vypráví Miroslav Cink a doplňuje, že po uklidnění přírodních živlů přistáli v bezpečí moderního přístavu Brandenburg. Tam si posádka odpočinula a vydala se i na Havelfest, kde si užila pouť s hudbou, klobáskami i pivem, navíc v krásném prostředí u vody.

Za první týden Sunriver urazila dohromady 476 kilometrů. Další zážitky posádky Sunriveru vám budeme na stránkách Deníku přinášet pravidelně.

Horní část Silnice smrti, kde se jede ještě po asfaltu. Vpravo původní, již nepoužívaná prašná a vlevo nová asfaltová silnice
Travelbeat: Bolívie v rychlém tempu, ale s nabitým programem