Na více zájemců se z kapacitních důvodů nedostalo. Jedním z průvodců na Dni otevřených dveří byl i bývalý správce úložiště Pravoslav Smrž. „Žádná avie s radioaktivním odpadem tu zazděná opravdu není,“ vyvrátil hned na úvod fámu, o které se zmínil jeden z návštěvníků.
„Právě proto pořádáme Den otevřených dveří, aby se lidé mohli sami přesvědčit, jak je odpad zabezpečený,“ dodal. Úložiště v útrobách vrchu Bídnice odborníci pravidelně kontrolují a monitorují. Všechny odpady, které jsou tam ukládány ve speciálních sudech, musí splnit přísné podmínky. Před uložením je každý sud s odpadem podroben několika zkouškám, které zaručí neporušenost obalu. Například pádem z výšky několika metrů či půl hodinovým pálením při 800 stupních Celsia. Neporušenost pak prověří radiační a vakuová bublinková zkouška.
V sudech, které končí v úložišti, je umístěný nebezpečný nízko a středněaktivní odpad v pevném skupenství, který pochází z průmyslových odvětví, z laboratoří či nemocnic. Jedná se například o rukavice, injekční stříkačky, odpad z rentgenových zářičů nebo filtry z klimatizací.
„Samotné odpady jsou umístěné ve stolitrových sudech. Ty se potom vkládají do sudů o objemu 200 litrů. Prostor mezi oběma sudy je vyplněný betonem. Vnější stěna ochranného sudu je pozinkovaná a natřená antikozorním přípravkem,“ vysvětlil šéf Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) Jiří Slovák. Každý sud je pak pečlivě označený, uložený na přesné místo a má svou detailní dokumentaci o vzniku a složení radionuklidů. Sudy jsou umístěné v komorách, když dojde k jejich naplnění, jsou následně zality betonem. Ukládací prostory jsou 70 až 80 metrů pod povrchem země.
„V současné době je do úložiště ukládáno 300 až 400 sudů ročně. Prostory, které máme k dispozici, budou stačit do roku 2025,“ řekl Slovák s tím, že připravují modernizaci celého úložiště a rekonstrukci jedné ukládací komory, která by k ukládání odpadu postačila na dalších deset let. „Překvapilo nás jak je odpad zabezpečený. I jak je úložiště čisté a vzdušné,“ shodli se po návštěvě Michal a Bianka z Litoměřic.
Úložiště je v provozu od roku 1964. Tvoří ho malá část, zhruba 2 kilometry celého komplexu o více než 30 kilometrech chodeb. Disponuje jedinečnou geologickou situací. Nadloží i podloží bývalého důlního komplexu tvoří nepropustné slínovce s mocností přes 50 metrů. Bývalý vápencový důl proměnili Němci během druhé světové války na utajenou podzemní továrnu, kde vyráběli součástky motorů. Pracovaly tam tisíce lidí, především vězni z terezínského koncentračního tábora.