VYBRAT REGION
Zavřít mapu

„Festival si estébáci točili z promítací kabiny"

Libor Uhlík, pořadatel hudebního festivalu v areálu litoměřického letního kina v letech 1988 a 1989 vzpomíná…

16.11.2014 2
SDÍLEJ:

Libor Uhlík.Foto: Deník/Karel Pech

Litoměřice - Nejen na listopadové dny roku 1989 vzpomněl v rozhovoru pro Deník Libor Uhlík. Ten proti režimu bojoval například pořádáním hudebního festivalu, kam zval nezávislé umělce, patřil do undergroundové skupiny, která se scházela u Zdeňka Bárty, a účastnil se protestů v Praze. Po revoluci začal podnikat. Nyní mu patří několik obchodů. Je známý především jako organizátor akcí v Úštěku. Pořádá jarmarky, oslavu 28. října, přepadení jezera Chmelař piráty, výstavy děl známých osobností v Galerii U brány v Úštěku a další akce. V roce 1989 mu bylo 24 let.

Vím o vás, že jste byl aktivní v boji proti režimu ve druhé polovině 80. let…

Pořádal jsem festivaly, organizoval různé petice, chodil na výslechy, dělal průsery svým rodičům (smích). Tehdy jsme s přáteli založili základní organizaci Českého svazu ochránců přírody. V roce 1987 jsme to zakládali a v letech 1988 a 89 jsme uspořádali hudební festival v areálu letního kina. Tehdy to uváděl Jan Burian, hrál tam zakázaný Filip Topol, Tři sestry a další. Filip Topol si tam přál klavír. To bylo celkem vtipné. Dostat v té době do letňáku nepozorovaně klavír. Přijet měl i Nohavica, ten však nedorazil. Na druhý ročník pronikli místní estébáci. Schovali se do promítací kabiny a akci si natáčeli. My jsme na to přišli a tehdy myslím Michal Ambrož z kapely Hudba Praha vystoupil a řekl, že dokud tam budou soudruzi z StB natáčet, tak nebudou hrát. Všichni začali pískat a tak dále.

A jak to dopadlo?

No… Nakonec odešli a Hudba hrála. Samozřejmě si pro mě pak přijeli estébáci do práce, dostal jsem napomenutí a tak dále.

Kolik se tam sešlo lidí?

Bylo plno. Tak osm set, tisíc lidí.

Co vás vedlo k protirežimním aktivitám?

Už na základní škole jsem měl problémy po tom, co jsem tam přinesl knížku Hovory s TGM. Mám to od svých dědečků. Jeden byl prvorepublikový důstojník, měl prosperující statek v Martiněvsi u Mšených Lázní. Na obou se velmi těžce podepsal nacistický i komunistický režim. Měl jsem odposlouchané věci, že je všechno jinak a že to, v čem žijeme, není správné. A navíc mi v roce 1987 tragicky zahynul starší bratr, na jehož smrti a jejím nevyšetření se významně podílel komunistický režim. Tyto věci mě hodně ovlivnily. Měl jsem jasno, nebál jsem se. Říkal jsem si: Tak brácha umřel, dědovi vše vzali, pronásledovali ho, musel odejít i s rodinou mimo okres, co mně se může horšího stát? Můžou mě zavřít nebo vyhodit z práce. Dost mě také ovlivnil Zdeněk Bárta.

Chodil jste na výslechy?

Samozřejmě. Například jednou si pro mě přijeli do práce, ať jim dám texty písní, které budou na festivalu. To byla komedie. Když mě odvezli domů, řekl jsem jim, že nemám klíče a že musíme za kamarádem, se kterým bydlím, že je snad má. Ten řekl, že klíče taky nemá. Nakonec jsem tedy přiznal, že jsem je našel v tašce. Dal jsem jim úplně jiné texty, než byly na festivalu. Nic samozřejmě nepoznali. Potom zpětně za mnou přišli, že jsem jim dal jiné texty, než ty, co tam hráli. Na to jsem jim říkal: A jak to můžete vědět? Jste tam byli? Jsem vás tam neviděl. Platili jste vstupné? A oni na to: Dejte si pozor, soudruhu Uhlíku, my to máme zjištěné. (smích) A takových epizod bylo více. Například už když jsem jezdil do školy do Chomutova, tak mě chtěli zatknout kontráši. Ve vlaku jsem pouštěl Kryla, slyšel to nějaký horlivý kontráš, co tam cestoval taky, přišel za mnou a hned mě tam tahal, chtěl zatknout nebo co, já jsem se nedal. No a tehdy tím spojem jezdili dost máničky, ty se hned zvedly, přišlo tam deset těchhle protirežimně naladěným kluků a slušně spustili na toho chlapa: Pane, co tomu chlapci děláte? On se lek a pustil mě.

Jak výslechy probíhaly?

Oni už podle mě koncem osmdesátých let věděli, že ten jejich režim jde ho háje. Určitě mě nemlátili. Ze začátku jsem se bál, ale pak si člověk řekl: Tak co jako, no. Nejhorší bylo, když jsme jezdili na demonstrace do Prahy. Byli jsme už na Palachiádě v lednu a potom v říjnu, listopadu. Tam jsem jednou dostal dost slušně naloženo obuškem. Dva mě chytli, tloukli do mě a táhli do antona. Na poslední chvíli jsme se vyvlík a utekl. Měl jsem tehdy půjčeného starého Trabanta. Na demonstrace jsme jezdili čtyři kamarádi, pamatuju si, že nefungovali stěrače, když jsme jeli zpátky domů, pršelo a já jsem nemohl ani sedět, jak mi seřezali záda.

Bylo tady v regionu místo, kde jste se scházeli?

Hodně jsme jezdili právě ke Zdeňku Bártovi. Ten byl v té době hodně důležitý a události v listopadu tady hodně táhl. Dostal jsme se tam přes Rosťu Čurdu. Byly tam takové diskuzní pátky. Tam jsme se setkávali, bylo to fajn. Taková oáza.

Bral jste na akce i svoji rodinu?

Tak například jsme jezdili v říjnu na hrob TGM. Tam se mnou jezdila moje žena a její dcera. Po cestě nás kontrolovaly tři hlídky esenbáků. Vždycky jsem se vymlouval, že tam jedu na hrob svého strýce. Jednou jsme jeli i na demonstraci do Prahy. Tam nás zase kontrolovali. Ptali se, co tam jedeme dělat, samozřejmě jsme řekli, že na výlet a do divadla. A to bylo hned: No jo, to známe! Když jsme dorazili na demonstraci, tak komunisti poprvé použili vodní děla a pluhy na autech. Mě celého zkropili, holky jsem strčil někam dozadu. Utíkali jsme pryč. Nejprve jsme se schovali v patře jednoho domu, potom v zázemí restaurace. Nakonec jsem ukryl promočený kabát a šel jen v saku, jakoby nic, jako normální turista. V tom domě, kde jsme se schovali, byly i nějaké Rusky. Ty se ptaly, co to tam je, na shromáždění v tu chvíli použili slzný plyn. Tak jsem jim říkal: To je váš plyn! Dnes se tomu směju, ale tehdy jsem si nadával, že jsem tam holky bral. Mohlo se jim něco stát.

Co jste tehdy dělal?

Pracoval jsem na zemědělském učilišti jako vychovatel. Po každém větším průseru jsem chodil k zástupkyni ředitele (komunistka) na kobereček, ta mě měla snad celkem ráda, asi mě i trochu potřebovala. Pracoval jsem na intru ve Vrbičanech, a než jsem tam přišel, tak se tam dost šikanovalo. Přišel jsem těsně po vojně, z té jsem byl celkem pečlivý, šikaně se mi podařilo zamezit. Dokonce jsem později zjistil, že tam měli estébáci buňku s odposlechy. Samozřejmě asi ne kvůli mně, byl jsem jen obyčejný vychovatel.

Potkával jste se po revoluci s estébáky, kteří vás vyslýchali?

Samozřejmě (smích). V 90. letech jsem například hledal seriózního nájemce do domu v Litoměřicích, našla mi ho jistá agentura, jejíž společníkem byl bývalý příslušník StB, kterého jsem potkal při výslechu. Hned jsem ho nepoznal, když potkáte někoho s kufříkem a kravatou, nenapadne vás, že to je ten a ten. Ale byl to on. S dalším policistou jsem se potkal na vysoké škole, kterou jsem v 90. letech začal studovat, když jsem dříve nemohl.

Uvažoval jste někdy o emigraci?

Ano, na střední škole jsme se o tom bavili s jedním spolužákem. Chtěli jsme do západního Německa, kde bychom vystudovali a pracovali. Ale byla to spíš taková legrace. Nakonec jsme na to neměli odvahu.

Jak jste to chtěli provést?

Měli jsme verzi, že to zkusíme přes Jugoslávii a nějaká víza. Jednou jsme si také jeli obhlédnout, kudy by to šlo v jižních Čechách. Jeli jsme vlakem. Už tam nás kontrolovali a zapsali si nás. Když jsme se tam potulovali, pořád nás někdo sledoval. Řekli jsme si, že tudy to asi nepůjde, přespali jsme v lese a jeli zpátky (smích).

Co říkáte na to, že se v poslední době snaží dost lidí minulou dobu idealizovat, možná i zkreslovat?

No tak je to proto, že tato doba není jednoduchá. To je jedna věc. Druhá je, že všechno, co je historie, je pro lidi nostalgické, ať to byla první republika, nebo komunismus. Lidé postupně zapomínají na to špatné. Já se tomu teď také směju, ale tehdy to moc legrace nebyla. Samozřejmě že pro část lidí to tehdy bylo snazší. Někteří nemuseli moc pracovat, nebyly exekuce a tak dále. Ale v žádném případě to neobhajuji, vždyť jsem proti tomu bojoval. Určitě bych nechtěl, aby se to vrátilo. Myslím, že to, co probírali na těch sjezdech a podobně, tomu nemohli věřit ani sami komunisti. To byly úplné nesmysly, hrozná demagogie. V České republice je problém elit. Nejsou. Jsou systematicky likvidovány od roku 1620 a nejhorší to bylo ve 20. století.1938,1939, 1948, 1968. Není tu kontinuita jako například v západním Německu. Není to tady tak, že by byl dědeček, který měl jednu krávu, tatínek dvě krávy a teď má rodina kravín. Tady to bylo násilně přerušené. Potom mnohdy podivně zprivatizované, často se k tomu dostaly bývalé struktury. Chybí tu autority.

Autor: Michal Závada

16.11.2014 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Na Mistrovství světa v rychlostní kanoistice je všechno připravené. V pondělí dorazily i medaile pro vítěze, které nám ukazala Martina Kučerová z tiskového střediska.
7

FOTO: V Račicích je 196 sad medailí

Ilustrační foto.

Hříšníci s podmínkou se na severu většinou neodvolávají

Supervýhodná nabídka? Pět tipů, jak nenaletět při zhodnocování peněz

I relativně nízká finanční gramotnost Čechů může za to, že čas od času skočíme na „supervýhodnou“ nabídku zhodnocení peněz, která se nakonec promění v totální fiasko. Pokud byste rádi investovali svoje úspory, nevynechejte následující tipy. 

Litoměřická NEJ: Jediná Brána Čech v České republice

Litoměřice – Vydejte se s litoměřickým muzeem na unikátní prohlídky města a okolí. Při dvaceti zastaveních poznáte osobnosti, místa a události, které nenajdete v turistických brožurách o pamětihodnostech města, ale kterým přesto patří přívlastek NEJ. V tištěném Litoměřickém deníku i zde na našich stránkách vám je společně s historikem Martinem Krskem postupně představíme.

FOTO: Račice počítají vysoká čísla. Lesk mají MS dát medaile

Račice – „O víkendu bude vyprodáno, lístků moc nezbývá,“ říká šéf organizátorů Jan Boháč a čeká 10 000 diváků. Přípravy gradují.

Seriál vinobraní začne v Litoměřicích

Litoměřicko - Hned čtyři vinobraní budou lákat milovníky révy v litoměřickém okrese.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení