Motto: ,, Na práci si nelze stěžovat“

S loutkou v ruce, mikrofonem u úst a obrovským zapálením pro divadlo jej poznávám i při představení v mateřské škole v první školní den. Důvodem, proč jsem na představení přišel je, že chceme společně s Velkopopovickým Kozlem a čtenáři Deníku najít nejšikovnějšího fachmana litoměřického regionu, kterého pak Kozel odmění za poctivou práci a jeho řemeslný kumšt.

Tip na Svatopluka Horvátha zaslala Zuzana Maláková, učitelka v jedné z místních mateřinek, kam Svatopluk Horváth se svým dividlem pravidelně jezdí.
Úspěch svého dividla Svatopluk Horváth připisuje osobitému podání pohádek, obměňování repertoáru a dlouholetému zdokonalování. A co stálo na počátku? „Chtěl jsem zabavit své dvě dcery, když byly malé. Vyrobil jsem první loutky a zahrál jim představení. Líbilo se, tak jsem zahrál u nich ve školce. Pak v další školce a najednou se to začalo nabalovat,“ říká s úsměvem hlavní postava Sváťova dividla. Dnes vlastní více než stovku loutek převážně vlastní výroby a jeho cílem je otevřít v Litoměřicích jejich galerii.

Odměnou po práci je pro Svatopluka Horvátha odpočinek, kdy může v klidu přemýšlet také o tom, kterou pohádku uvede v příštím období.

Svatopluka Horvátha jsem se zeptal na tajemství jeho úspěchu. Prozraďte nám, co podle vás děláte lépe než ostatní a kvůli čemu se Vaši diváci stále vracejí?
„Zřejmě lépe vyprávím pohádky. Všechny jsou originál. Jsou to sice klasické motivy, ale úprava je naše vlastní, včetně hudebního doprovodu. V současné době máme v repertoáru 25 inscenací. Tento počet pravidelně doplňujeme a obměňujeme. Děti se mají vždy na co těšit, protože po pohádce následují hry a písničky.“

Na co se nejvíce těšíte po dni plném práce?
„Nejvíce asi na postel a odpočinek.“