Svůj život doslova zasvětil stavebnici Merkur. Sbírat ji začal v roce 1975, od roku 1998 skutečně intenzivně. Nyní patří mezi pět největších sběratelů na světě. Jeho Ocelové město ze stavebnice Merkur bylo dokonce vyhlášeno jako největší model svého druhu na světě. Kromě toho spolupracuje jako dobrovolník s FN Motol, kde na dětském oddělení staví s malými pacienty modely z Merkuru. Za tuto svoji činnost byl oceněn cenou Křesadlo. V současné době má několik výstav po České i Slovenské republice. Nejbližší je přímo v Roudnici – v muzeu je vystaven Mechanický Říp vycházející z románů Julesa Verna.

Jak dlouho jste mechanický Říp stavěl?
Zhruba osm až devět měsíců. Váží přes dvě stě kilogramů a na jeho stavbu bylo použito přes třicet tisíc šroubků a matiček. Model vychází ze starých pohlednic pocházejících z počátku 20. století. Podle těchto pohledů naznačujících budoucnost má Řípem procházet železnice, má tu být výtah na vrchol, ten má se světem spojovat také nadzemní dráha a podobně. Jde mi o to, abych ukázal především dětem, co všechno je možné ze stavebnice postavit. Jaké nabízí zážitky. Smyslem je samozřejmě popularizovat Merkura tak, aby si s ním děti hrály a neseděly u televizí a počítačů.

Daří se to? Vidíte na dětech zájem o stavebnici?
Díky tomu, že jezdím do motolské nemocnice za dětmi právě s Merkurem, tak vidím, že je baví vymýšlet a konstruovat nejrůznější modely a funkční hračky.

Kde kromě roudnického muzea jsou Vaše modely vystaveny?
Je několik výstav po celé republice. Velké množství modelů je trvale umístěno v muzeu Merkuru v Polici nad Metují.

Osobní vyznání Jiřího Mládka:
Tyto děrované plíšky jsou pro mne neuvěřitelnou fascinací, pocházející z dětských let. Rodiče mi bohužel Merkura koupit nemohli, tak jsem si s ním hrál u kamaráda v domě. Z té doby mi zůstalo vnitřní dětské rozhodnutí – až budu jednou velký, tak si nakoupím ty největší Merkury, abych mohl postavit něco velikého – no, a teď si to plním. Stavím svůj dětský sen, i když mi víc šroubky od rukou padají na zem, prsty už tak neposlouchají a nejsou ohebné, ale musí to jít.
A sbírání stavebnic? Jsou to úžasné dokumenty doby dětských her a vynalézavosti jejich výrobců. U Merkuru snad i zachraňuji maličko to české „rodinné stříbro“ technického umění generace „hračkářů“ první poloviny minulého století, které hrozí úplné zapomenutí.

Vystavujete také na Slovensku. Postavil jste pro tuto zemi nějaký speciální model?
Ano, jde o Bratislavský most. Je to nejdelší model, měří dvanáct metrů.

Kolik stavebnic vlastníte?
V současné době zhruba tisíc stavebnic, které dohromady váží přes dvě a půl tuny.

Rozšiřujete ještě sbírku? Stane se například, že Vám lidé donesou svoji stavebnici na výstavu nebo domů jako dar?
Občas ano, ale hlavně nakupuji, nebo vyměňuji s ostatními sběrateli. Objevilo se totiž několik dalších lidí jako jsem já, což je dobře.

Připravujete knihu věnovanou „dírkatým stavebnicím“. Co zajímavého nabídne?
Kniha bude mapovat stavebnice podobné Merkuru, které existovaly u nás i ve světě za první republiky. U nás jich bylo devět, ve světě 250. Jeden významný výrobce byl také v Roudnici. Šlo o Ladislava Veselého, který vyráběl stavebnici Edison. Tato stavebnice byla velice podobná Merkuru, byla také hodně úspěšná. Pan Veselý ji vyvážel do celého světa. Nespecializoval se jen na kovovýrobu, ale také na dřevěné stavebnice a hračky. Například tu vyrobil prvního ježka v kleci, kterým se inspiroval jeho kamarád Jaroslav Foglar, který do Roudnice jezdil. Bohužel panu Veselému a jeho továrně na hračky zlomil vaz rok 1948 a znárodnění. Výroba hraček tu byla ukončena. V malé továrně na výrobu hraček, která byla známá po celém světě pak vyráběli nákupní košíky.

Čeho ještě chcete s Merkurem dosáhnout?
Merkur se vyrábí přes osmdesát let. Považuji jej za náš národní poklad. Je geniální a zároveň jednoduchý. Lze z něj postavit opravdu všechno. Mým cílem je dostat jméno pana Vancla, který s výrobou této stavebnice v Polici nad Metují začal, do Národního technického muzea. Udělal toho pro děti mnoho. Na Merkuru vyrostla řada českých vynálezců a konstruktérů. Přínos osobností Ladislava Veselého z Roudnice nad Labem a Jaroslava Vancla z Police nad Metují pro děti, řadím beze všeho studu k českým velikánům, jako byli Křižík, Baťa, Kolben, Škoda a další.