Či nejchudšího rytíře z Nemanic. Avšak je známo, že leckteří outsideři už mnohokrát dokázali řádně zatopit daleko silnějším hráčům.

Stačí vzpomenout biblický souboj Davida s Goliášem. A právě v takového malého Davida se Wolfsberg může změnit, zakomponujete-li jej do itineráře trasy po širším okolí.

Soukromý vrchol

Pečlivé studium mapy chytrému napoví - Wolfsbergu přisoudila označení místa dalekého rozhledu. A nevyhýbají se mu ani značené trasy.

Realita je nepatrně odlišná. Místo smečky vlků se pod skalisky bělají stěny rozkošného hotýlku Panoramahotel Wolfsberg, jakoby vystřiženého z éry kancléře Bismarcka a partie pod vrcholem obepnul prstenec tabulek, který sděluje, že nejvyšší bod Wolfsteinu se nalézá v privátních rukou.

Naštěstí pouze informují, nikoli zakazují. Plot se tyčí až u plošiny s altánkem. Přičemž schodiště od něj vyúsťuje k zamčené brance u hotelu. Není však čeho litovat.

Kdysi úchvatnou vyhlídku totiž znehodnotily vzrostlé stromy. Na druhou stranu, pozornost si získají dříve potlačené detaily. Například působivé námluvy obrovitého balvanu a útlého kmene borovice.

Stvrzené sňatkem, respektive srůstem, živé přírody s neživou. Nebo útes vymodelovaný do profilu lidské hlavy. Milovníci výhledů nicméně neodejdou zklamáni. Právě naopak.

Těsně pod hotelovou terasou se otevřelo jedinečné panorama. Z rovné pláně, poseté chalupami vesnic, se vypínají pyramidy dvojčat Zirkelsteinu a Kaiserkrone, po jejich levé straně, nad ukrytým údolím Labe, se rýsuje kamenný hrad skalních bludišť rozprostřených mezi Schmilkou a Bad Schandau.

Užitečné informace
K vyhlídce pod Wolfsberg vás přivede okružní naučná stezka, Cesta Caspara Davida Friedricha (Caspar-David-Friedrich-Weg), zasvěcená tvorbě tohoto romantického malíře-krajináře. Stezka se skládá z jedenácti zastavení na trase Krippen – nábřeží Labe – Schöna – Kaiserkrone – Wolfsberg – Reinhardtsdorf – kleine Bastei – Krippen.
Více informací na netu:
www.wandern-saechsische-schweiz.de, www.reinhardtsdorf-schoena.de,
www.saechsische-schweiz.de

Povodňový dům

Blízký Reinhardtsdorf ukazuje druhou tvář Saského Švýcarska. Nezformovaly ji impozantní pískovcové útesy, nýbrž úhledné vísky tvořené rozptýlenou zástavbou malebných hrázděných stavení, obklopených udržovanými zahrádkami.

To sousední Krippen, součást Bad Schandau, se už honosí nádechem příměstského letoviska u labské promenády. Blízkost řeky s sebou ale nese jistá úskalí. Okrový dům poblíž zákruty hlavní silnice podává jasný důkaz.

Na hladké fasádě se modrá patnáct rysek, které vyznačují výši povodní. A dosahují až po okna prvního patra. Vždy doplněné letopočtem události. Korunované erbem s plachetnicí! Rozhodně nemohu říci, že bych se toužil ocitnout v kůži jeho obyvatel.

Zejména, když už zase prší a hladina Labe opět stoupá. Ti si již ale zřejmě na podobné mimořádné situace zvykli. A z výstřelků nevyzpytatelného živlu učinili svéráznou atrakci.

Zpracoval Jakub Hloušek