Skromné poměry jeho rodiny i relativní chudoba celého valašského regionu v něm zůstaly zakořeněny, ačkoliv se během studií dostal až do severní Itálie, kde vstoupil do kongregace salesiánů Dona Boska. Po návratu do Československa budoval první místní salesiánské domy a po 2. světové válce, během níž strávil řadu let v koncentračních táborech, byl jmenován litoměřickým biskupem.

Zde se snažil aktivně přistupovat k obnově diecézních i farních struktur po odsunu původního německého obyvatelstva z příhraničních oblastí, avšak komunistický režim jeho činnost postupně omezoval a v roce 1953 jej odsoudil k 25 letům žaláře. Až v roce 1968, osm let po propuštění z vězení, se mohl vrátit do čela diecéze, kterou řídil do 6. dubna 1974, kdy, již jako kardinál, zemřel.

110. výročí jeho narození je opětovnou možností k ohlédnutí se za jeho komplikovaným životem, který je zdrojem inspirace i mnoha otázek. Podnětná je dnes zejména aktivita v jeho rodné Francově Lhotě. U příležitosti 110. výročí Trochtova narození se bude v této valašské obci dne 3. května konat vzpomínková akce, spojená s pontifikální bohoslužbou, na níž bude mj. přítomen i litoměřický biskup Jan Baxant, a v odpoledních hodinách i s otevřením muzea kardinála Trochty v jeho rodném domku.