Jarmila Loukotková začala psát v sedmnácti letech, přeložila celé dílo francouzského básníka Françoise Villona a aforismy Françoise de la Rochefoucaulda, dvořana Ludvíka XIII. a Ludvíka XIV. Její vlastní tvorba byla zaměřena především na období antiky, ale napsala i detektivky a knihy pro mládež. Zemřela 29. října 2007 v Praze.

Narodila se 14. dubna 1923 v porodnici na Štvanici a poté se rodina přestěhovala do Strančic u Prahy. Její otec, Čestmír Loukotka (1895 1966), byl amerikanista, etnograf a lingvista, autor prací o životě Indiánů (mj. Indiáni severoameričtí, cestopis Do Brazílie za Indiány). V Praze vystudovala reálné gymnázium (maturovala roku 1942), poté krátce studovala na soukromé jazykové škole francouzštinu, ale už od roku 1943 pracovala jako úřednice na pražském magistrátu. Až po válce mohla zahájit studium estetiky a francouzštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, které dokončila v roce 1949.

Pro Československý rozhlas napsala hru Fialinka (1948). I když hra získala cenu, vysílala se pouze jednou. Cenzura další vysílání zakázala.

Cesta ke čtenáři

První knížku nazvanou Jasmín napsala v sedmnácti letech. Kniha vyšla o rok později. Její první román o antickém básníku Petroniovi Není římského lidu z ní hned udělal vyhledávanou a uznávanou autorku. Jeho vydání nebylo však zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Nejprve jej Jarmila Loukotková nabídla nakladatelství Práce, kde nějaký ten měsíc ležel. Když nakladatelství vypadl titul z edice ROD a potřebovalo ho narychlo nahradit, vybralo román Není římského lidu. Román byl již v tiskárně, ale Antonín Zápotocký v tu dobu odevzdal své „dílo" Vstanou noví bojovníci. A dostal samozřejmě přednost. Tištění knihy Jarmily Loukotkové bylo zastaveno. Román ale nakonec přece jen vyšel, i když ve sníženém desetitisícovém nákladu. Další historický román, Spartakus Před námi boj, již vydal Melantrich, ve kterém autorku uvítali s otevřenou náručí.

Temný román o temném maršálovi

V roce 1957 vyšla románová epopej o prokletém středověkém básníkovi Françoisi Villonovi Navzdory básník zpívá, jehož dodatkem bylo celé Villonovo dílo přeložené autorkou. Ve stejném roce vyšlo pokračování Spartaka Smrtí boj nekončí a román Bůh či Ďábel.

Dílo popisuje dramatický až temný příběh maršála Jiljí de Retz, přítele Johanky z Arku. Zde autorka vycházela z faktů, kdy byl šlechtic de Retz (francouzsky Gilles de Rais) obviněn a nakonec usvědčen z mučení, znásilnění a vražd desítek dětí. (Spolu s Erzsébet Bathory je považován za předchůdce dnešních masových vrahů.) Rozhodně to není čtivo na dovolenou u skleničky a při troše fantazie bude mít čtenář možná i divočejší spaní.

Přestože je tento román méně známý než ostatní autorčiny tituly, stojí určitě za to zařadit jej do své knihovny.

Devadesáti let by se v neděli 14. dubna dožila spisovatelka Jarmila Loukotková, která v 80. letech minulého století patřila k nejčtenějším českým autorům. Na prvopočátku byla teorie…

Informace pro své antické romány čerpala spisovatelka ze začátku především z literatury. Do Říma se dostala až po napsání prvních historických románů dva roky po sobě, v roce 1957 a 1958. To byla se zájezdem v Itálii, Řecku a v Egyptě. V Pompejích se dokonce ujala průvodcování, protože přesně věděla, kde se co nachází, ve které ulici se například lisoval olej.

Její poslední velký román Křik neviditelných pávů vypráví opět o autentické historické osobnosti, o římském vojevůdci Atiliu Regulovi. Ten poutavě vzpomíná na svou lásku ke kartaginské dívce Olmaaně, na rodinu, ženu Marcii a děti, na své přátele i protivníky, filozofy a politiky. Děj se odehrává v době první války mezi Římem a Kartágem a zahrnuje celou polovinu třetího století před naším letopočtem. Pro milovníky historických románů Jarmily Loukotkové lahůdka v podobě barvitého líčení historických skutečností.

Vypravěčský talent a smysl pro humor

Rozsah díla Jarmily Loukotkové je bezesporu úctyhodný a navzdory některým kritikům, kteří jí vyčítali ideologickou tendenčnost (například u Spartaka), si k jejím knihám našli a nacházejí cestu další a další čtenáři. S Jarmilou jsme si při našich četných setkáních povídaly o češtině, literatuře, historii a životě vůbec a je pravda, že z kritiky tohoto druhu, stejně jako třeba jejích překladů Villona, si pranic nedělala. Jak by řekl prostřednictvím svého hrdiny Mika Waltari byly jen bzučením much u jejích uší…

I když je pravda, že přece jen poněkud nižší standard mezi jejími romány určitě bedlivý čtenář zaznamenal u knihy Pro koho krev. „No jo, to jsem tenkrát měla nějaké vztahové problémy doma a tak se to muselo odrazit v psaní…" odpověděla mi tenkrát na rovinu.

A na rovinu byla schopná vyprávět spousty historek, které při svých cestách a psaní prožila a bylo jich neskutečné množství. Měla totiž stejný dar vypravování, jako psaní. A vytříbený smysl pro humor.

Lukulské hody či kardinálův prsten

Mnohé ze svého soukromí prozradila v kuchařce Jarmila Loukotková vzpomíná, vypráví a vaří. Vedle psaní bylo jejím koníčkem právě vaření. Holoubata s nádivkou nebo krevety po švýcarsku byla jídla, která jsem poprvé ochutnala právě u Jarmily. Půlnočního flamendra, neboli ostrou hovězí polévku, jsme si po silvestru dělali pravidelně, stejně jako nápoj admirál Nelson. Ten jsem ochutnala na její chalupě v Bílém potoce a musím přiznat, že tenkrát to byla pěkná smršť. Ten víkend jsem pochopila, co jsou lukulské hody (nazvané jak jinak než podle rozmařilého římského vojevůdce a konzula Lucia Licinia Luculla), jaký je rozdíl mezi gurmánem a gurmetem, jak vypadá správné rosarium a utvrdila se v platnosti rčení In vino veritas.

Také jsem zjistila, že právě Jarmila stála u zrodu názvů škodovek Octavia a Fabia, básně Françoise Villona do japonštiny byly přeloženy nikoli z francouzského originálu, ale českého překladu Jarmily Loukotkové nebo že jeden z tehdejších kardinálů neobdržel dar v podobě úžasného prstenu, neboť mu jej spisovatelka vyfoukla před nosem v cizině v obchodě se starožitnostmi. Ten nosila ráda. Stejně i ostatní její šperky měly každý kousek svůj příběh. Žádný nebyl obyčejný.

Už jen desetina zážitků by stála za napsání humorného povídání o jednom bohatém životě skvělé české spisovatelky, která si uměla udělat legraci i sama ze sebe. Protože „ten, kdo se bere příliš vážně, nevychutná si život se všemi jeho krásami i rozmary…"

Škoda, že můj dovětek, který jsem pravidelně připisovala pod každou korespondenci, už pozbyl platnosti „piš, ať mám co číst"…

Nejznámější dílaRozjímání nad sklenkou rosé vína.

Není římského lidu, 1949 – první román ze zamýšlené tetralogie o starověkém Římě. Děj se odehrává v 1. století n. l., za panování císaře Nerona a týká se především osoby básníka Petronia. Ten se účastní spiknutí proti císaři, které je odhaleno a on předchází trestu sebevraždou.

Spartakus 1: Před námi boj, 1950 – příběh Spartaka, římského gladiátora, který se v letech 73 př. n. l. - 71 př. n. l. vzbouřil, se sedmdesáti dalšími uprchl z gladiátorské školy a usadil se na Vesuvu, ale přidávali se další až bylo povstalců kolem 70 000; armádu římského impéria mnohokrát porazili, ale o to drtivější byla jejich konečná porážka - 6 000 přeživších vzbouřenců bylo vítězným vojevůdcem Crassem ukřižováno podél silnice Via Appia a ostatek prchajících vyhladil Pompeius

Spartakus 2: Smrtí boj nekončí, 1957 – zbytky Spartakovy armády se ukrývají po horách, ale naděje na konečné vítězství se nevzdali; tuto naději udržuje především Spartakův přítel Gavius, který se je marně snaží opět sjednotit; jen několika málo se podaří přeplavit do Ilýrie, aby zde žili svobodně

Navzdory básník zpívá, 1957 – zde se autorka inspirovala svými překlady Villonových děl a převyprávěla svoji představu o životních osudech tohoto prvního prokletého básníka, o nichž mnoho známo není

Bůh či ďábel, 1957 – román z prostředí Francie v období stoleté války; hlavní hrdina, maršál Jiljí de Retz, z počátku oddaný Johance z Arku, ztrácí iluze o svém poslání a tím smysl života i víru v Boha; stává se tak symbolem rozháranosti období úpadku feudalismu.

Jasmín, 1940 – povídková kniha s podtitulem Květy z antických zahrad

Příběhy kaštanu, 1944

Fialinka, 1948 – divadelní hra

Na život se jen čeká, 1961

Tajemství Černého lesa, 1965

Liána smrti, 1968 – dobrodružná novela pro mládež

Pro koho krev, 1968 – historický román o otrocké vzpouře na Sicílii kolem roku 100 př. n. l., odehrávající se na pozadí starověké Sicílie, hlavní postavou je otrok a později vůdce vzbouřenců Athénión

Vstup do ráje zakázán, 1969 – dívčí román ze současnosti i problematickém vztahu mladé Aleny a její autoritativní matky

Medúza, 1973 – ze současnosti, hrdinkou je mladá fotografka, která hladá v Praze štěstí

Dar jitra prvního, 1971 – psychologický román ze současnosti, zachycující ženu, která bilancuje své rozvedené manželství a uvědomuje si, že dalšího manželství není schopná, že se radši zaměří na práci a bude žít sama

Odměna, 1975 – psychologický kriminální román ze současnosti, autorka sleduje, kde u vraha nastal onen moment, kdy začíná spět ke spáchání svého zločinu

Pod maskou smích, 1977 – román ze starověkého Říma. Odehrává se v 2. stol. př. n. l. a námětem je autor komedií Publius Terentius Afer, původem ze znepřáteleného Kartága, a jeho životní příběh

Doma lidé umírají, 1981 – historický román, ze starověkého Říma, z doby jeho morálního i hmotného úpadku a soupeření dvou kandidátů na konzula

Žít jednou spolu, 1988

Lhůta prošla, 1992

Křik neviditelných pávů, 1997

Jarmila Loukotková vzpomíná, vypráví a vaří, 2000 - vzpomínky a kuchařka

Překlady:

-  J. Offenbach: Orfeus v podsvětí (libreto, 1945, i adaptace)

- F. de la Rochefoucauld: Krutá kniha aforismů s lehkými úvahami o těžkém životě (1969, i ed.) + Krutý dvořan (výbor z pamětí, aforismů a korespondence, 1982, i ed.)

-  F. Villon: Malý testament (1975; přeprac. verze překladu z románu Navzdory básník zpívá) + Velká závěť (1978; přeprac. verze překladů z románu Navzdory básník zpívá) + Šibeničník (BB 1987, nový překlad celého díla, obs.: Odkaz, Závěť, Různé básně, Balady v žargonu) + Velká závěť (2001; přeprac. verze překladu) + Odkazy, Jednotlivé básně, Balady v žargonu (2003; revidované vydání překladu Odkazů a Jednotlivých básní, nový překlad Balad v žargonu).
- Ostatní práce: Příběhy kaštanu (text k fotogr. S. Práta, 1944).

(14. dubna 1923 Praha – 29. října 2007 Praha, provdaná Linhartová) - česká prozaička a překladatelka (překládala mj. díla Francoise Villona).