Kliknutím zvětšíteRadostí skočil do vody, zaťaté pěsti vystřelil k nebi a ještě z vody zdravil nadšené burácející fanoušky na beznadějně vyprodaných tribunách. „Super, krása,“ popsal v obložení novinářů první pocity po dalším životním úspěchu. Trojnásobný olympijský medailista Josef Dostál, právě rozšířil sbírku zlatých medailí z mistrovství světa. K sobotnímu bronzu na kilometru přidal v neděli 27. srpna před polednem na šampionátu rychlostních kanoistů v Račicích triumf na poloviční trati!
Pozdravil se s rodinou, ochotně pózoval fotografům a do kamer rozdával široké úsměvy. Stres z něj očividně spadl, račickou misi naplnil. „Jen mě mrzí, že jsem tady utopil oblíbené brýle. Teď jsou někde v bahně a za čas je budou s chutí rozežírat červi,“ řekl hrdina a držitel prvního zlata české výpravy na domácím vrcholu sezony. Na hlavě měl mokrou kšiltovku, aspoň tu mu organizátoři vylovili.
Oslava, skok do vody, ta byla spontánní?
Jasně.
Opravdu?
Říkal jsem si, že když to nebude ve finiši na špičky, do vody skočím. Naštěstí nebylo, tak jsem tam dal placáka na záda. Trenér mi říkal, že se to moc nedělá, tak mu budu muset asi říct, že jsem dostal křeč a vyskočit jsem prostě musel.
Jak jste se cítil přímo na trati?
Tři sta metrů jsem měl sil dost, ale pak jsem si musel trochu otočit zkřivené pádlo. Naštěstí mi ostatní neodjeli a udržel jsem to. Pak závod už strašně bolel, říkal jsem si, že musím, ale když jsem viděl, že ostatní zkapali, tak jsem si posledních dvacet metrů užíval.
Prvenství bylo naprosto jednoznačné…
Trenér mi radil, abych nepřepálil start, řídil jsem se jeho taktikou a vyplatilo se.
A začala celá plejáda oslav a nastoupily zástupy gratulantů…
Viděl jsem se s dědou. Vzpomněl jsem si, jak mi v roce 2014, když jsem vyhrál na singl kajaku první titul mistra světa, říkal, že už titul nikdy neudělám, protože mám strašně široký objem zájmů. Furt opakoval, že chci chodit na ryby a nevěnuju se sportu. Tak jsem mu dnes řekl, že nemá pravdu. A na ryby můžu jít zase.
Dokázal jste vstřebat malé sobotní zklamání, kdy jste místo zlata z račického kanálu vylovil „pouze“ bronz?
Chtěl jsem tady vyhrát dvě zlata. Na ten kilometr jsem si opravdu dělal zálusk taky. Ale po něm mi trenér říkal, že i třetí místo je obrovský úspěch, ať si to jdu na stupně vítězů užít. A najednou to ze mě spadlo. Dneska jsem si už hymnu užil. Je to skvělé.
Jak vám k výbornému šampionátu pomohlo domácí prostředí a zejména skvělí fanoušci?
Nevyhráli to za mě, ale je fakt, že mě hrozně nabili. Bylo to tady příjemný. Děkuji i všem příznivcům za podporu na sociálních sítích. Měl jsem tady i rodinu, oslavil jsem to se sourozenci, s kterými máme super vztah.
Sledoval jste na pětistovce i kanoistu Martina Fuksu, který pro zlato vyrazil jen šest minut po vás?
Jo, jo, díval jsem se, fandil jsem mu. Jel výborně, měl dobře rozložené tempo, myslím, že si to hlídal. Gratuluju mu.
Jak mohou medailové žně v Račicích české kanoistice pomoci?
Určitě popularitu zvednout. Ukázali jsme, že se tady diváci mohou dobře bavit a že český sport není jen o fotbalu a hokeji.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
