Několik let to na vinicích i ve sklepích vinařů litoměřické vinařské podoblasti šlo víceméně úspěšně. Problémy (tehdy to tak zatím ještě označováno nebylo) začaly v roce 2009. Hrozny sice vyzrály, ale sklizeň patřila svým objemem mezi slabší. Nevadí, za rok bude lépe, říkali si vinaři i milovníci vín.

Nebylo. Loňský rok vinaře opravdu vytrestal. Chladné počasí a vydatné deště jim nedovolily vjet do vinohradů a provést nezbytný postřik proti houbovým chorobám. Ty také většinu úrody následně zničily. Rok nezachránilo ani září, které patří mezi nejdůležitější měsíce. Každý jistě vzpomene na propršené litoměřické vinobraní. Co v loňském roce neshnilo, to vinaři až na výjimky sklidili s nízkou cukernatostí a naopak výraznými kyselinkami. Byl to špatný rok, příští snad bude lepší, říkali si opět vinaři i milovníci vína.

Rok 2011 byl skutečně lepší. Jak se většina vinařů shoduje, vše šlo na vinicích moc dobře. Až do začátku května. Zhruba dva dny, kdy ranní teplota klesla přibližně ke dvěma stupňům pod nulou, stačily na to, aby zcela změnily letošní sklizeň. Vinaři teď mohou ošetřovat révu, jak chtějí, obdělávat meziřadí vší silou, hlídat vinice před zvěří, ale úrody se stejně nedočkají. Smutné.

Co nám tedy zbývá? Zřejmě jen říci si, že příští rok bude snad lepší a že alespoň z té trochy hroznů, které letos naši vinaři, doufejme, sklidí, vyrobí lahodná vína. A především – věřme, že příroda vinaře přestane nadále trápit.