Můj osobní názor na dětské tábory býval v dětských letech ovlivněn absolvováním toho jediného, kterého jsem se zúčastnil. Tehdy jsem se dostal do tábora, patřícího jedné velké státní organizaci. Několikatýdenního megalomansky pojatého tábora se zúčastnilo tolik dětí, že jsem je všechny za celou dobu konání pobytu ani nestihl poznat.

Bylo to takové zvláštní, neosobní setkání, které jsem už v dalších letech nechtěl zažít. Dnešní pohled na věc je samozřejmě jiný v tom, že situaci nevnímám dětskýma očima.

Dnes to asi mají těžší spíš organizátoři letních táborů, nad kterými krouží bruselští supi s mnohdy nesmyslnými, rádoby bezpečnost zvyšujícími požadavky. Zdá se mi ale, že děti se dnes na táborech cítí lépe. Kolektivy jsou menší a osobnější, podle reakcí dětí z mého okolí se děti na tábory těší. U mne to tak kdysi nebylo a nebyl jsem sám.